Agility - sport pro všechny | Vítáme Vás na www.biglnet.com

Main Contents

Agility - sport pro všechny

12.02.2008 | admin

Jistě všichni znáte klasický koňský parkur - na vyhrazeném prostoru jsou umístěny skokové překážky, které jezdec s koněm absolvuje v předem určeném pořadí. No a z toho kolem roku 1978 v Anglii vznikl pro psy sport zvaný agility, původně prý jako zábava pro voříšky, co nemůžou chodit na výstavy. Dnes agility běhají voříšci i čistokrevní psi a spolu s nimi děti, mládež, dospělí, ale i důchodci, a to na celém světě. Agility se provozuje jako zábava pro široké masy pejskařů, ale také jako vrcholový sport, který má dokonce svoje mistrovství světa.

Určité rozdíly mezi psím a koňským parkurem jsou, a to především ve velikosti překážek (ty psí jsou mnohem menší). Pejsci jsou však mnohem pohyblivější, takže kromě klasických skokových překážek mívají v parkuru zařazen i slalom, kladinu, šikmou stěnu, houpačku, skok daleký, proskokový kruh, pevný a látkový tunel. Dalším, poměrně podstatným rozdílem je to, že psovod na psovi nesedí jako jezdec na koni, ale běží vedle něj. Pes nemá vodítko ani obojek a psovod jej ovládá pouze slovními povely, vlastním pohybem a ukazováním. Vzájemný dotek psa a psovoda se hodnotí jako chyba.

Popis

Možná si teď říkáte, jak může závodit třeba jezevčík s ovčákem. I na to tvůrci agility mysleli - rozdělili pejsky do velikostních kategorií podle kohoutkové výšky. Počet velikostních kategorií závisí na organizaci, která v dané zemi agility zastřešuje. Vzhledem k tomu, že v Evropě je vládcem psího světa FCI (Fédération Cynologique Internationale), závodí se u nás podle pravidel stanovených touto organizací. Ta uznává tři velikostní kategorie: do 35 cm, do 43 cm a nad 43 cm. Kategorie se liší především výškou skokových překážek (pro malé pejsky je samozřejmě výrazně menší než pro ty velké), ale také výškou proskokového kruhu a délkou skoku dalekého. Ostatní překážky zůstávají shodné pro všechny kategorie.

Trať mívá 12 až 20 překážek a záleží na rozhodčím, jakým způsobem celý parkur postaví. Variant je nekonečné množství, stačí překážku o pár centimetrů posunout nebo natočit a hned má trať úplně jinou obtížnost. Některé parkury jsou spíš technické, kdy psovod hodně stojí na místě a pohybuje se jen jeho pes, jiné jsou hodně běhavé a psovod na nich má občas co dělat, aby svému pejskovi stačil a přitom úplně neztratil dech. A protože i jednotlivé týmy jsou různě výkonnostně zdatné, dělí se do tří kategorií - A1, to je třída pro začátečníky, A2, což je třída pro ty lepší závodníky, a A3, což je třída pro ostřílené závodníky, nejlepší z nejlepších. Vstup do elitní třídy A3 je dobrovolný a pro vstup samotný i pro setrvání v této třídě je potřeba splnit určité nelehké podmínky.

Pokud jde o pravidla agility, opět se podobají těm koňským. Hodnocení záleží především na tom, s jakým počtem trestných bodů dokáže tým (psovod+pes) dokončit předepsaný parkur. Trestné body se udělují za chyby nebo tzv. odmítnutí - vždy je to 5 trestných bodů. Za co konkrétně se trestné body udělují, je podrobně popsáno ve zkušebním řádu agility. Druhým kritériem, které rozhoduje o pořadí týmů v případě rovnosti trestných bodů, je čas, v jakém tým trať absolvuje. Špičkové týmy se většinou “přetahují” o setinky vteřiny a rozhoduje každý větší oblouček psa za překážkou. Je také možno docílit tzv. diskvalifikace, nejsnadněji tím, že pes překoná jinou překážku, než která je v pořadí, ale to rozhodně není účelem. Možných důvodů pro diskvalifikaci je více, podrobnosti opět najdete ve zkušebním řádu. Ročně se v České republice koná kolem 30 závodů a 8 výcvikových táborů agility. Z ávody často potkáte při výstavách psů, hlavně těch mezinárodních - závody v Českých Budějovicích v dubnu a v říjnu, Praze-Chuchli v červnu a v Brně v červenci už se staly tradicí a jsou diváky hojně navštěvované. Jinak se závodí především na kynologických cvičištích. Každého závodu se účastní v průměru 80-100 týmů, ale nejsou výjimkou ani závody s obsazením 150 týmů, samozřejmě i s mezinárodní účastí. Závodí se prakticky za každého počasí, výjimkou bylo jen období velkých povodní na Moravě. Hlavní závodní sezóna je od dubna do října (to jsou závody prakticky každý víkend), přes zimu je závodů méně (asi aby byl taky čas na trénink). Výcvikové tábory se konají v letních měsících; začátečníkům poskytují možnost dozvědět se během krátkého časového období o agility co nejvíce a pro ty pokročilé jsou vhodnou příležitostí pro dvoufázový trénink psa. Aktualizovaný kalendář všech závodů a táborů vychází v časopise Pes přítel člověka.

Všechny detaily jsou zevrubně popsány v Řádu agility. Řád agility je vážná věc a podléhá změnám v čase. Aktuální verzi pro Českou republiku najdete tady.

Překážky

Jsou různé - skokové, zónové, tunely, slalom, s kontaktní zónou…. Všehny by měly být pro závodníka bezpečné. Pravidla přesně určují jejich vlastnosti, detaily naleznete v řádu.

Skok daleký - dálka je složena ze dvou až pěti nízkých prken, která se postupně zvyšují a rozšiřují, a je ohraničena tyčemi, při čemž je v každém rohu překážky umístěna právě jedna.

Áčko - skládá se ze dvou širokých šikmých ploch, čímž vzniká dojem písmene A. Kontaktní plochy dole jsou zvýrazněny kontrastní barvou, která signalizuje zónu a tím i fakt, že nesmí být přeskočeny.

Skoková překážka. Skočka se skládá ze dvou stojanů, které drží laťku, jenž má být přeskočena. Výška závisí na velikostní kategorii pejska.

Houpačka - je podobná houpačce na dětském hřišti. Skládá se vlastně pouze z jediného prkna upevněného uprostřed, na jehož obou koncích jsou vyznačeny kontaktní plochy, které pejsek nesmí přeskočit. Po vyběhnutí nahoru pes počká, až se překážka přehoupne na druhou stranu a poté pokračuje dolů, při čemž by neměl přeskočit zónu.

Proskokový kruh - kruhová překážka z duše nebo pneumatiky s otvorem o průměru 40-60cm, která je upevněná v pevném rámu. Pes proskakuje otvorem v překážce. Rozměry se odvíjí od jednotlivých velikostních kategorií.

Tunel - jedná se o dlouhou ohebnou rourou, kterou psi probíhají skrz. Průměr se pohybuje od 60-80cm a délka při úplném natažení okolo 3m. Existuje několik variant podoby tunelu a je jen na každém rozhodčí, jak tunel postaví. Může se objevit jen tak rovný, zahnutý do zatáčky, do S nebo úplně do U.

Kladina - skládá se ze tří stejně dlouhých prken spojených k vytvoření rampy. Stejně jako Áčko má povinnou vyznačenou nástupní a výstupní zónu, které se pejsek musí dotknout.

Látkový tunel - vstup je pevný - otevřený, vzhledem připomínající boudu, výstup je látkový - splasklý. Pes musí proběhnout skrz a prorážet si cestu uzavřenou částí tunelu.

Slalom - sestává ze slalomových tyček seřazených přesně za sebou. Obvykle je jich 12, ale počet se může i lišit. Pes probíhá mezi jednotlivými tyčkami, při čemž nesmí vynechat žádnou branku.