Psí život

Dog's live

Tuchlovice 2008
img

Rok se s rokem sešel, a tak se stalo, že jsme zase jednou vyrazily na bíglí tábor. Letos se tohle velkolepé klání odehrávalo na tuchlovickém cvičišti, kam bíglí komando zamířilo již podruhé. Tábor obývalo něco málo pod dvacet strakatců, což byl počet pro naše trénování naprosto ideální. My přijeli už v neděli odpoledne. Tenhle den byl pro příjezd více méně určený, takže už se kromě seznamování našeho dvounohého doprovodu nic moc nedělo. V pondělí nás čekal trénink poslušnosti a agility. Obojího se nám dostalo v dvojnásobné dávce (dopoledne + odpoledne), takže jsme večerní trénink handlingu, který byl určen spíše těm, kteří s ním do té doby neměli zkušenosti, jednoduše vynechali. V úterý byl denní program více méně stejný jako program z předchozího dne. Jedinou změnou byl fakt, že místo trénování našeho handlerského umu, přišla na řadu první táborová soutěž. Soutěžilo se ve dvou kategoriích – junioři a senioři. Já s paničkou byla letos už v početnější skupině seniorů a Mája s Connií ještě zářily mezi juniory. Začínalo se jako na klasické výstavě, což mě moc nebavilo, ale dalo se to vydržet. Pak si dvounožci začali vymýšlet a vyměňovat si nás, jak se jim zřejmě zrovna zachtělo. Já nevěděla, co si o tom mám myslet, a tak jsem ťapala a stála pořád stejně, aby ze mě panička měla, pokud možno, radost. Panička mezitím vyfasovala tři jiné pejsky a musím říct, že s některými z nich měla vážně hodně práce. Ve středu nás čekal program asi nejnabitější. Po dopoledním tréninku byl v plánu ďábelský cross, a aby toho nebylo málo, výtáhly nás večer ještě pryč ze cvičiště na noční bojovku. Těsně před crossem se taky vyhlašoval handling z předchozího dne, kde jsme jakožto rodina v jedné z mála soutěží docela zabodovaly. Mája s Connií vybojovaly v juniorech první místo, čímž rodinně obhájily loňský úspěch mě a paničky. Jinak my jsme s paničkou skončily na třetím místě, takže jsem si mohla poprvé (a skoro naposled) vychutnat ten fajn pocit, který vás zaplaví, když stojíte na bedně :c). Jakmile se rozdaly ceny a diplomy, přišel konečně na řadu dlouho očekávaný a dlouho obávaný cross. Celý závod spočíval v běhu kamsi, v plnění všemožných a takřka nesplnitelných úkolů, v překonávání překážek a nafukování velké spousty balonků. Panička to zřejmě pojala sportovně, jelikož se mě po celou dobu snažila vyburcovat k běhu. Veškerá její snaha byla ale ve výsledku marná. Já byla za celou tu dobu, co tábor probíhal, už docela dost unavená a pořád jsem nějak nebyla s to pochopit, proč se mám hnát někam neznámo kam a vypustit u toho duši. Dopadlo to tak, že mě má dvounohá společnice po většinu cesty vlekla, což se mi nelíbilo, ale z postroje se špatně vyvlíkává, a tak se mi to podařilo jen dvakrát. Panička navíc po cestě ještě ztratila tužku, pro kterou se vracela a to už jsem myslela, že mě z ní trefí. Z páníků nebyla zdaleka jediná, kdo tužku po cestě ztratil, ale nikoho, opravdu nikoho nenapadlo se pro ni vracet. Connie se prý po cestě pro změnu zase lekla prasknutého balonku do té míry, že přervala obojek a na chvíli odmítala s Májou spolupracovat. Do cíle nakonec doběhly bez toho, aniž by byla Conninka na vodítku, nicméně to nakonec zvládly. Po vypětí všech sil - našich i člověčích, čekali jsme, až se setmí a my budeme moci ven ze cvičáku na noční bojovku. Před tím, než nás vypustili do světa, přečetli páníkům pohádku o štěňátku, po jehož stopách jsme se měli vydat. Cestou se měly hledat indície, abychom po návratu do tábora věděli o štěněti co nejvíce informací. Panička s parťačkou, kterou si vylosovala, sice trefily správnou cestu, jen nějak nenašly příliš mnoho informací, takže výsledný efekt celé jejich snahy byl dosti malý. Mája s Connií byly o dost úspěšnější, ale vyhlašování se konalo až následující den.

Ve čtvrtek dopoledne se opět trénovalo a po obědě přišlo na řadu vyhlašování. Co se crossu týče, výsledek nebyl zas tak špatný, ale mohlo to být samozřejmě podstatně lepší a v bojovce už to hůř ani nešlo :D. V ďábelském crossu jsme se umístily na sedmém místě, což byl vzhledem k velkému počtu týmů (pes – člověk) výsledek poměrně dobrý, a Connie s Májou obsadily místo dvanácté. Co se bojovky týče, škoda mluvit. Mája s Conninkou a Hankou s jejími bíglími slečnami urvaly první místo, my s paničkou a Markétou skončily na krásném posledním místě, a vylepšily tak rodinný průměr :D. Kolem třetí hodiny odpolední nás čekaly závody v poslušnosti, které se protáhly až do hodně pozdního odpoledne. My šly s paničkou na řadu naštěstí jako první, a tak jsme měly celou věc alespoň rychle za sebou. Connie s Májou šly zanedlouho po nás, takže jsme se pak už mohly jen dívat, jak si vedou ostatní sktrakáči. V pátek si pro nás počasí připravilo překvapení v podobě deště, který nás provázel až do soboty. Dopoledne už jsme tedy skoro netrénovaly a šetřily síly na odpolední závody v agility. Před závody se ještě vyhlásila poslušnost, kde jsme kupodivu docela zabodovaly a získaly tak konečně vytoužený pohár. Connie s Májou obsadily třetí místo a my s paničkou jsme se dokonce prodraly na místo druhé, což byl oproti loňsku posun o jednu příčku :c). Co se agility závodů týče, nemůžu říct, že by se nám nějak povedly. Odpálila jsem hned první zónu. Pak přišla na řadu dálka, které já prostě nevěřím, a tak to pro nás znamenalo dvě odmítnutí a jednu chybu. Pak ještě následoval špatný náběh do slalomu, ve kterém jsem následně nezapomněla vnechat tyčku. Zbytek parkuru už jsem doběhla čistě, což byl vzhledem k dalším třem zónám, které na mě ještě čekaly, výkon poměrně úctyhodný, nicméně třicet trestných bodů se nikomu jinému získat nepodařilo. Connie s Májou si nevedly o moc líp, jelikož si Conninka po tunelu vybrala místo dálky skočku, kterou ji Mája v domění, že jsou diskvalifikovány, a tudíž mimo hru, nechala ještě skočit zpátky. Když se k celému jejich skóre připočetla ještě jedna skočená zóna, jejich počet trestných bodů činil dvacet pět a to taky nebyl výsledek zrovna nejlepší. Po závodech už následovaly jen dvě agility hry. První se vzhledem k ubrečenému počasí běžela se dvěma deštníky v ruce, takže nás páníci na překážky naváděly spíše slovně než rukama. Druhá hra byla v podstatě na bufeťáka. Páníček měl při běhu na parkuru sesbírat co nejvíce poházených věcí a donést je do cíle. Taktiky byly všelijaké, nicméně všichni ve výsledku vypadali stejně vtipně. V sobotu už na nás čekalo jen balení našich provizorních baráků a vyhlašování agility závodů, ve kterých jsme tolik zabodovaly. K našemu velkému překvapení jsme obsadily první příčku odzadu a Mája s Connií skončily těsně za námi :D. To v překladu znamená Mája s Connií – šesté, já s paničkou – sedmé místo. Connie s Májou si následně alespoň trošku vylepšily reputaci, když vyhrály “největšího bufeťáka“, nám už se to ale nikterak nepodařilo. Po vyhlášení se dvounožci pustili do uklízení celého tábora a zbytek strakatců, který na táboře ještě pobýval, se naposledy prohnal po celém cvičišti. Pak už následoval odjezd domů do peřin s pocitem příjemné únavy a lítostí v srdci, že už je po všem. Tábor zkrátka utekl jako voda. Byl to úžasný zážitek jak pro nás – strakatce, tak i pro naše dvounohé společníky. Myslím, že si tu všichni dokonale odpočinuli od problémů a starostí všedních dnů, a prožili tak úžasný týden v trošku jiném světě. A co říci závěrem? Snad jen to, že už teď se těšíme na příští ročník strakatého komanda. Takže nashle za rok!!

W Galerie46
Akce v Jičíněvsi

Protože už jsem velká slečna, páníčci usoudili, že bychom se mohli začít zaobírat loveckými zkouškami, a tak nás s Connií vytáhli do Jičíněvsi, abych si tu mohla okusit voňavost stopičky, očíhnout prasečí packu a zaposlouchat se do střelby, kterou já, jak známo, špatně snáším.

Když jsme po poměrně krátké cestě dorazili na místo, přivítali jsme se s bíglíky, které jsme znali a seznámili se s těmi, které jsme viděli vůbec poprvé. A že jich tentokrát bylo. Do Jičíněvsi nás pánici vytáhli vlastně taky poprvé a musím říct, že to byl jeden z jejich nejlepšejších nápadů vůbec :c). Pejskové si totiž tuhle akci náramně užili a myslím, že dvounožci na tom nebyli jinak.

Jakmile jsme se všichni sešli, páníci se posilnili před odpolednem, které měli strávit v místním lese a pejskové si zatím vyříkali, kdo z nich je ve smečce dole a kdo nahoře. Zanedlouho už se ale začalo trénovat na výstavu, protože většina z přítomných pejsků ještě na výstavě nebyla a nebo jich prozatím neměla moc za sebou. Mě to moc nebavilo, myslím, že Conninku to vyloženě obtěžovalo, ale nějak jsme to nakonec vydržely a hlavně z toho káply piškoty, takže co :c).

Po krátkém vystavování už jsme se ale vypravili směr les, abychom zde probudili svoje lovecké pudy a začali pořádně stopovat. Na stopu páníci vyslali jen mě, protože Conninka už má zkoušky za sebou, a tak měli zřejmě pocit, že už se nastopovala dosti. Já se své úlohy stopaře ujala celkem zodpovědně. Musím říct, že mě to i bavilo a nebýt toho, že na konci místo prasátka ležela nějaká smradlavá packa, ke které jsem čuchala jen s krajním odporem, byl to vážně super zážitek. Pak nás dvounožci ještě odložili v lese, jak bývá jejich dobrým zvykem, a aby toho nebylo málo, začali k tomu navíc vydávat neskutečný rámus a to už jsem snášela opravdu dost těžko. Nakonec jsem se ale překonala a když na mě panička houkla, zůstala jsem sedět a nezbývalo mi než doufat, že už toho brzy nechají. Po chvíli rámusení je to přece jen bavit přestalo, takže jsem si zase lehla a vyčkávala, kdy si pro mě panička přijde. Několik strakatců to mělo na háku do té míry, že u odložení dokonce usnulo, což páníky nakonec přesvědčilo, aby výcvik ukončili a šli se po něm řádně posilnit. Jakmile dorazili, vrhli se na jídlo podobným způsobem jako my a nám nezbylo nic jiného než jim závidět a loudit. Moc z toho nekáplo, ale za pokus to stálo!

Okolo šesté hodiny odpolední už jsme ale museli domů, a tak ani nevíme, jak dlouho tam seděli, jedli a povídali. Každopádně to byla akce neuvěřitelně přínosná. Panička měla radost, že jsme konečně udělali něco pro moje uchovnění a já měla obrovskou radost z tolika kamarádů, se kterými jsme se s Connie mohly pořádně vyřádit. Prostě a jednoduše se tam hrozně moc líbilo jak nám pejsům, tak i lidem a už se moc těšíme, až se tam zase někdy objevíme :c).

W Galerie39
Závody ZOP (nácvik)

Týden na to, co jsme se s výletníky procházely cestou necestou a užívaly si krasného počasí a úžasné atmosféry, jsme vyrazily na závody ZOP. Byla s námi jen moje panička, protože druhá měla nějakou hloupou soutěž, které jsme se my nemohly zúčastnit. Tentokrát jsme jely s naší kamarádkou Jassie, která ale nesoutěžila a jen na všechno pečlivě dohlížela.

My jsme přijely zase jak jinak než brzy. Šly jsme se projít a potkaly jsme pána, který se bál, abychom mu nesežraly jeho pejska, a moc milou lidskou rodinku, která nás nakrmila výtečnými sušenkami.

Když jsme se dostaly zpět, už tu bylo spoustu závodníků a my si mohly začít pořádně hrát. Lítaly jsme, plavaly jsme a papkaly jsme ňaminky. Prostě úplně skvěle jsme si to užívaly. Taky jsme měly nádherné počasí, takže čas nám opravdu rychle utekl než se dostala na řadu Whoopy, která byla hrozně hodná a možná jenom jednou nebo dvakrát se jí stalo, že by přeslechla, co po ní panička chtěla. Za to já jsem se prý převedla. Všichni čekali, že to s Whoopy bude horší než se mnou, ale to bych nebyla já, abych neměla nějaký problém.

Tak jsme s paničkou tedy nastoupily a už jsme si to štrádovaly na volno. Cestou jsem ale šlápla do hromádky, což mě tedy opravdu rozhodilo. Pak jsem dostala volno a šla jsem krásně pryč. Bohužel jsem zrovna chtěla udělat loužičku, když mě panička volala, a tak jsem nepřišla. Potom ale zavolala tak hrozivě, že jsem se na to vykašlala a šla jsem. Pak po mě chtěla, abych šla k noze, ale já moc dobře věděla, že tam někde byla ta hromádka, a tak jsem tam prostě nešla a už vůbec bych si tam nesedla. Až když panička kousek uhnula, ukázala jsem, jak dokážu být hodná, ale rozhodčí si nevšimli těch překážek na cvičišti a ztrhli nám body. Potom jsme chodily u nohy, což mi moc nešlo dokud jsem neudělala loužičku. Pak už jsem se předváděla ve svém nejlepším světle, a i když pan Holas, který nás cvičil na našem turnovském cvičáků vždycky říkal, že je to to jediné, co můžeme pejskům tolerovat, myslela jsem, že to bude v pohodě, ale zase nám ztrhli body (to víte, kdybych to veděla, tak bych rozhodně počkala :-D) a pak už jsem byla úplně šikovná. Panička mě pochválila, protože mě zná a ví, že každý den prostě nejsem šplhoun, a když se mi něco nelíbí, tak se na mě musí opatrně, a spokojeně jsme šly čekat na výsledky.

První se vyhlašovala Whoopinčina kategorie, a přestože panička nic takového nečekala, Whoopy se opravdu snažila, a tak skončila první!!!!!! Což bylo úplně super:-). Já už jsem na tom byla o něco hůř, skončila jsem na osmém místě. Ale to nevadí, příště to bude prý lepší, říká panička a já jí teda věřím. :-)

Nakonec jsme celý den i s paničkami a s Jassie príjemně zakončily v hospůdce, což bylo taky hrozně príma. A děkujeme všem pořadatelům, že jsme si to mohly zkusit, že panička zjistila, že na zkouškách ZOP nebude vůdce, ale psovod a že vodítko musí nosit jinak. A děkujeme úplně všem za krásnou sobotu.:-)

Vaše Connie

C
Výletníci v Klecanech

Velikonoční neděle je jen jednou do roka, a tak jsme se ji samozřejmě rohodli oslavit jaksepatří, a sice ve společnosti našich čtyřnohých kamarádů :c). Počasíčko nám tentokrát přálo, nožičky šlapaly jako o život a dobrá nálada nám k celkové příjemné atmosféře taky nescházela. Takže jsme byly s Connií rády, že si páníčci konečně našli chviličku a vyrazili za výletníky, se kterým jsme se od Silvestra prakticky neviděli.

Cesta se nejprve podivně kroutila lesem, při čemž nás čas od času vyplyvla na kraji skalního útesu, ze kterého bylo vidět dolů na řeku a na lom, do kterého nás později mimochodem taky zavedla. Jelikož ale nejsme žádné třasořitky, nakonec jsme se skrz lom přece jen nějak propašovali a jakmile jsme dorazili zpět do vesnice, navštívili jsme ještě místní hospodu jakožto pěknou tečku za tím naším výletem :c).

Nutno ještě podotknouti, že páníci měli během výletu vymýšlet bíglí koledy a jak jim to šlo a nešlo můžete posoudit tady :c).

W Galerie38
Agility závody

Jednoho krásného rána jsme i s kamarády z našeho agility cvičáku v Turnově vyrazili někam ven. Hned jsme si s Whoopinkou myslely, že to bude nějaká sranda, protože na agility je sranda vždycky. A taky že byla. Přijeli jsme na místo hodně brzy, což ale vůbec nevadilo, protože jsme aspoň stihli prozkoumat okolí.

Netrvalo dlouho a už se začalo něco dít. Pečlivě jsme pozorovaly, jakých chyb se dopouští ostatní, abychom se jich mohly vyvarovat. A tak když přišla na řadu Whoopy, koukaly jsme, jakže rychlý bude ten bezchybný běh :-). Můžu říct, že nejpomalejší rozhodně nebyly, ale bez chyby taky nezaběhly. Whoopinku trošku zaskočila výška překážek a vůbec ten tlak, který na ni byl uvalen kvůli vítězným místům, a tak nakonec byly DIS.

Pak už jsme šly na řadu my s paničkou. Šlo mi to moc dobře. Píšu MI, protože panička mi to trošku hodně zkazila. Zapomněla za tunelem přeběhnout na druhou stranu a místo toho, aby mě na další překážku vyslala, začala zmatkovat a přeběhla pozdě. No já byla už venku a byla jsem vytlačena z další překážky, takže jsme měly jedno odmítnutí. No jo no, ta panička, i tolik obávaný slalom jsem zvládla na jedničku. Ale co, nakonec jsme skončily čtvrté a to je přeci taky moc pěkné. A ten den jsme si vlastně krásně užily. Viděly jsme ukázky tance se psem, Dog frisbee, a kdybychom "neskejsli" v hospodě, možná bychom toho stihli ještě víc. :-))

Vaše Connie

C Galerie37
Agility Mladějov

Víkendové agility soustředění:

Tak a je to tu! Asi se nám konečně po předčasném hárání a věčné zaměstnanosti našich páníků podařilo odstartovat strakatou sezónu prostřednictvím víkendového agility soustředění, kterého jsme se shodou okolností zúčastnily :c). Všechno začalo jednu na můj vkus trošku chladnou sobotu, během níž se projevila naše schopnost i neschopnost, a to jak na parkuru agility, tak při prachobyčejné poslušnosti, v plném rozsahu. Celé soustředění v podstatě spočívalo v tom, že se během dne prostřídaly tři skupiny, do kterých se jednotliví pejskové řadili na základě jejich dosavadních výkonů. My jsme s Connikou obě spadaly do kategorie A0, a tak jsme tuhle sobotu odstartovaly přípravou na zkoušky :c). Na můj vkus nám to docela šlo, Connince přece jen trošku líp, ale já kupodivu taky nebyla na zabití, a tak i přes v tuhle chvíli už docela vtíravou zimu, měly paničky radost :c). Po obědě konečně přišly na řadu agility, na které jsme se těšily vůbec nejvíc a musím říct, že to skutečně stálo za to! Běhalo se jako o závod a já se tu naučila nejednu novou překážku, což mi přišlo docela vhod hned příští týden na jedněch neoficiálních závodech, ale o tom až příště. Connie se opět projevovala jako zkušená pejska, a i když jsem se tentokrát už nenechala tak snadno zahanbit, stejně na ní bylo vidět, že už toho má za sebou přece jen o něco víc. Jakmile skončil náš trénink, odebraly jsme se vstříc hospůdce, abychom zde mohly posečkat na večeři, která byla mimochodem moc dobrá stejně tak jako všechno jídlo, které se nám zde dostalo pod tlapku.

Druhý den probíhal více méně v dosti podobném duchu pouze s tím rozdílem, že nám dnes počasí už přece jen přálo, a tak se nám trénovalo o něco lépe :c). Při výcviku jsme se s paničkou dozvěděly, co všechno děláme špatně a kolik toho vlastně flákáme, což nám, musím říct, poměrně hodně pomohlo, protože bychom si to samy asi těžko uvědomily. Odpoledne jsme se opět naprosto oddaly agiliťáckým parkurům, které jsme si znovu jaksepatří užily :c). Těsně před odjezdem se ještě hrstka zůstavších vytrvalců odhodlala k závěrečnému tréninku s tím, že už se na žádné skupinky nehrálo, čímž vzniknul mix různě schopných pejsků, kterým závěrečné rovinky přišly docela vhod. Po závěrečném snažení jsme se ale už opravdu uchýlily k odjezdu a měly toho po celém víkendu docela plné tlapky.

A závěr? Akce to pro nás byla určitě neuvěřitelně přínosná. Měly jsme jedinečnou možnost vyzkoušet zase jiný způsob tréninku, než na který jsme zvyklé, a rozšířit si tak naše poněkud úzké obzory. Co se výcviku na zkoušky týče, konečně jsme trénovaly v delších časových intervalech a dozvěděly se spoustu zajímavých informací, které by k úspěšnému složení zkoušek asi bylo dobré vědět. Z toho tedy plyne, že akce podobného typu můžeme jen vřele doporučit. Nejenže se ledacos přiučíte, neskutěčně snadno tu přijdete na jiné myšlenky a to se někdy sakra hodí....

W
Silvestr 2006

31.1.2006 jsme se vydali za výletníky kamsi poblíž Berouna, abychom s nimi mohli jaksepatří přivítat nový rok a užít si poslední hodiny toho současného. Většina nadšenců zde byla už od předchozího dne, nám se ale takhle brzy dorazit nepodařilo, a tak jsme byli nakonec rádi, že tu můžeme strávit alespoň neděli. Jakmile jsme dorazili na místo, odcházelo se zrovna na výlet, a tak jsme nelenili a přidali se k zástupu lidí a hafanů, který se zrovna tlačil u hlavní brány, aby mohl za několik málo okamžiků vyrazit.

Cesta byla místy zajímavě krkolomná a voňavá, takže to tu byl pro bíglíky opravdový ráj a neužít si ho jaksepatří by byl prostě hřích. My z toho byli zkrátka moooooc nadšení :c). A dvounožci? Tak ti měli na celou věc tak trochu odlišný názor, protože nás tím pádem museli co chvíli lovit v lese, kde to jen tak mimochodem opravdu za lov stálo :c). Většina bíglíků sice přemohla svou touhu lovit a zůstala pěkně u pánů, u mě a Terezky byla ovšem touha silnější než my dvě dohromady, a tak se zkrátka nedalo nic dělat. Poprvé jsme si odběhly do lesíka po výstupu obrovského kopce, takže to dvounožci kromě paničky, která letěla do dalšího kopce za mnou, celkem uvítali. Na Terezku se zanedlouho po mém úprku čekalo znovu a to jsem jí moc záviděla. Byla bych bývala šla s ní, je to fajn holka a v lese se vážně vyzná, ale vzhledem k flexině, která mi už skoro celou dobu ubírala volnost, jsem zkrátka nemohla. Zpáteční cestu jsme nakonec vzhledem k pokročilé hodině zvolili o něco kratší, čímž se stala o něco méně náročnější. Nutno podotknout, že ke konci to se mnou páníci znovu zkusili a volnost mi přece jen dali. Já ji ale zase nezvládla a zanedlouho se vydala na vlastní pěst hlouběji do lesa. Nasadili na mě Bertíka a ten mě vystopoval vcelku rychle. Panička byla naštvaná, všichni ostatní odpočatí a já si ten svůj výlet docela užila :c).

Po návratu domů většina zúčastněných odpadla, aby měla dost sil oslavovat příchod nového roku, a hrstka zbylých strávila zbytek odpoledne ve společné mísnosti. Slavit se začalo zhruba okolo sedmé hodiny. Vyhlásil se největší výletník (Terrinka - tedy alespoň mám takový pocit, že to byla ona :c) a začalo bingo. Super hra, nebýt toho, že naše papírky zůstaly skoro neposkvrněné :D. Večer se jevil celkem poklidným a nebýt občasného vyrušování falešnými soby, asi bychom i vklidu zůstali. I když vlastně ne. Zanedlouho došlo na Štěkparádu. Soutěž, která neměla moc jasná pravidla, takže prostě Štěkparáda :c). Ve směs šlo o to, aby někdo z dvojice pán - pes (u některých dvojic pes scházel) zaštěkal. Po odštěkání všech zúčastněných se rozhodčí odebrali spočítat výsledky, až jsem měla tak trošku strach, jestli jim to nebude činit problémy, a my se usadili a začali sledovat promítání foteček. Zanedlouho se hodinová ručička přiblížila k dvanáctce a my už jen čekali, až se začne odpočítávat. Po odbití půlnoci následoval novoroční přípitek a pak už se jen pilo a jedlo. Okolo jedné si někdo vzpomněl, že soutěž není vyhlášená, a tak se ještě dodatečně vyhlašovalo. Já se ale v téhle době už hrozně bála rachejtlí, které byli slyšet i vevnitř, a tak jediné co jsem z celého vyhlašování postřehla bylo, že Connie s Májou mají další pohárek do sbírky, protože se umístily na třetím místě a my skončily šesté. Později se zase zaplo promítání, ale už ho málokdo sledoval a pokud jste patřili k těm, co měli největší výdrž, šli jste spát až někdy po čtvrté hodině ranní. My to zabalili už po třetí a asi to bylo tak akorát. Jak vypadali výletníci ráno už se nám nepodařilo zjistit, protože jsme museli odjet už v šest a to bylo pro někoho, kdo šešl spát před pátou sakra brzy na loučení.

A jak bych celou akci zhodnotila? Nový rok jsem přivítala mezi svýma, a ačkoliv mě zrovna skutečnost, že se změní poslední čísílko v kalendáři, nepřipadá jako dostatečný důvod k oslavě, musím říct, že to bylo docela fajn :c). Nový rok jsem totiž mohla přivítat s prima partou strakatců a lidí, které jsem díky Clubu výletníků letos poznala. Tímhle bych chtěla tak trošku poděkovat předsedovi za to, co všechno pro nás dělá, aby taky věděl, že si toho vážíme, i když to tak občas třeba úplně nevypadá. Prostě děkuju za skvělé chvíle, které jsem letos s hafany mohla strávit! Už se moc těším na akce, které nám tenhle rok s výletníky přinese a doufám, že budou stát stejně tak za to jako ty loňské....

Pac a pusu Whoopy :c)


PS: Paničku Silvestr tak trošíčku inspiroval ke shrnutí uplynulého roku, protože to vzhledem k počtu absolovovanýcvh akcí asi přece jen za zamínku stojí. Takže se určitě mrkněte ;c). Celé ohlédnutí za uplynulým rokem najdete tady. W   Galerie33

Výlet na Okoř

Tak jsme se zase jednou po delší době vypravili s výletníky na výlet a opět to stálo za to :c)! Počasí nám přálo, nožičky běhaly, páníci nás moc neomezovali a s Connií nám to po hárání docela utužilo kondičku. Po příjezdu do Velkých Přílep se tak trošku zdálo, že nebude, kam uklidit to naše vozítko, ve kterém je mi vždycky tak špatně. Nakonec jsme si ale jakožto správní výletníci poradili a mohli jsme vyrazit :c). Cesta vedla nepjprve podél silnice, takže si mě netroufli pustit. Narozdíl od Conninky a další spousty strakatců, kteří páníky poslouchají, a tak si volnosti užívali už od prvních okamžiků. Po pár kilometrech, které vzhledem k opravdu nenáročnému terénu uběhly celkem rychle, páníci konečně vypustili i ty méně spolehlivé z nás, a tak jsme se usilovné honičce oddali už skutečně všichni. Netrvalo dlouho a před námi se začal nořit poměrně velký kámen, až se z něj postupem času vyklubala zřícenina. Prý nějaký Okoř nebo co....mimochodem cíl naší cesty. Když jsme konečně dorazili na místo, nutili nás páníci drápat se na zříceninu kvůli fotečkám a pak jsme se vydali na louku, abychom ještě trochu provětrali kožichy. Tam jsem to ale zřejmě přepískla, protože se mi podařilo vyprovokovat k docela solidní honičce Lysienka a pár dalších nadšenců. Nad loukou se ale vinula silnice, na které na nás troubilo pár člověčích vozítek. Asi jsme je zaujali. Páníci z nás ale byli docela na větvi a já se díky tomuhle kousku už do konce výletu nehla z vodítka. Cesta zpátky probíhala ve stejné pohodě jako tam. Než jsme se nadáli, už jsme stáli zase znovu před auty a hurá domů. Výlet byl jak jinak než zase vydařený a už se moc moc těšíme na další akci, v našem případě zrovna na Silvestra :c). W   Galerie32

BZH Hlavenec

Jo, jo já vím, píšu to sice pozdě, ale přece. Takže, něco o našich BZH….

Připravovaly jsme se s paničkou pilně, už od září jsme pravidelně chodily do lesa a trénovaly odložení. Byly jsme s Bárou dohodnuté, že přijedeme ještě trénovat k nim, a tak jsme si myslely, že budeme opravdu vytrénované až až. K Báře jsme jely, i když to bylo trochu hektické s tím, že nám to Bára zapomněla den předtím na výstavě říct a jedna smska sice paničku vzbudila, ale rozhodně nerozhýbala na tolik, aby vstala a přečetla si ji. No, nakonec jsme dorazily, sice trochu pozdě, ale všichni.

Nejprve jsme šly na stopičku, kterou nám skvěle natáhli a já čmuchala jako o život. Panička řekla „sstopička“ a já se opravdu hnala. Bára nás chválila, i když potom míň u prasátka to už jsem se nechovala tak vzorně. Ale přece jsme si řekly, že to docela jde, a šly jsme na odložení a chůzi u nohy. Odložení samozřejmě bez porblémů, natrénováno už jsme měly, a s chůzí u nohy nám ještě něco malinko poradili. Ale byly jsme všichni spokojení, protože i přivolání stálo za to. :-)

No nebudeme lhát, myslely jsme si, že to máme v kapse na první maximálně druhou cenu, tedy až do dne před zkoužkou, to panička začala být nervózní a to jí vydrželo až do večera druhého dne.

V den zkoušek už jsme dorazily včas, a tak bylo všechno v pohodě. I když teda všechno kromě paničky a když jsme přijeli ještě spolu s páníkem do lesa, začala jsem mít taky strach, protože jsme se při nástupu postavily vedle pána, co měl pušku přes rameno a to mi teda promiňte, ale co je moc, to je moc.

Panička vylosovala číslo 9, a tak jsme šly nejprve na odložení a chůzi u nohy. Panička z toho měla opravdu strach (taky čeho se ten den nebála že jo), i když jsme to, jak už tady párkrát zaznělo, měly natrénováno a dopadlo to dobře, opravdu se nám to vyplatilo. I v dešti sem vydržela hajat a krásně sem ťapala u nohy, takže 4,4. No super! Z paničky to trochu opadlo, protože stopu přeci zmáknem.

Potom strašně pršelo a strašně dlouho se čekalo, a tak já sem se schovala pod hl. paní rozhodčí a panička si od ní půjčila pláštěnku, za což jí moc děkujeme.

No a nakonec jsme se dostaly na tu stopičku. Popravdě řečeno, mám dojem, že tam žádná extra stopa nebyla, ale nějak sem došla a pro radost paničky sem se ani u prasátka nechovala zrovna vzorně, a tak jsme nakonec dostaly známky 3,1. Za což můžeme jen poděkovat!!

A pak už jsme si to namířili zpět do hospůdky, kde jsme si dali čajík a pak jsme se šli všichni tři projít. Jenže jakmile jsme vylezli, začalo zase strašně pršet, a tak jsme se schovali do auta a tam jsme odpočívali a odpočívali a trošku jsme prošvihli začátek vyhlašování. No prostě neměly jsme s paničkou zrovna svůj den. Ale zkoušky jsme složily a protože panička nezahálí, právě se chystáme na zkoušky ZOP a doufáme, že ty dopadnou opravdu podle našich představ. :-) C   Galerie30

Druhé agility závody

Jednu docela slunečnou neděli jsme se s Connií odstly v areálu mladoboleslavského cvičiště, aby jsme následně pořádně rozpohybovaly tělíčka a ukázaly, co všechno v nás je a nebo naopak není. Chystaly se tady totiž sranda závody, takže se nebylo čemu divit, když bíglové svým počtem převážili počet všech zúčastněných plemen včetně borderek. Začalo se rovinkou na rozběhání, kterou jsem bez chyby zaběhla dokonce i já, o Connince ani nemluvě, takže se mnou panička byla pro začátek moc spokojená a myslím, že víc toho po mně nechtěla a vlastně ani chtít nemohla. Protože zatímco pro Conninku to byl opravdu jen rozběh, pro mě to bylo to jediné, co jsem tak nějak uměla :c). Když přišel na řadu jumping, běžela jsem za plicí jako o závod, a tak to nakonec dopadlo nad paniččino očekávání, protože kromě toho, že mě nemohla dostat do látkového tunelu, který jsem viděla jen na závodech předchozích a kde byl dřevěný a nikoliv z plechu, neměly jsme spolu na trati sebevětší problémy, což překvapilo i mě samotnou.

Vzhledem k tomu, že jsme trať takhle dobře zvládly, bylo víc než jasné, že Conninka to zaběhne jako nic a taky že jo! Na holkách bylo vidět, že narozdíl od nás obě vědí, co dělají a že to nedělají poprvé. Běhají sice terpve rok a závody to pro ně byly stejně tak druhé jako pro nás, ale přece jenom toho mají natrénováno podstatně víc a obě se na parkuru tak nějak orientují, což se nám ještě pořádně nepodařilo. Oproti předešlému jumpingu se nám v agilitách dařilo už o něco méně, protože právě tady se naše velká nezkušenost teprve pořádně projevila. Oběhla jsem hned druhoou překážku, protože panička odflákla navedení v domnění, že už to zvládám. Během celého běhu jsme ještě stihly udělat několik chyb a všechny jsme je dovršily tím, když mi panička laťku zkopla nohou :D. Nakonec nám tam chyb napočítali celkem pět, což měl asi na poměrně málo složitém parkuru opravdu málokdo. Connie s paničkou zase zaběhly celý parkur perfektně, a tak nám alespoň vylepšily reputaci :c). Celé závody ještě navíc doprovázel kynologický desetiboj, který svým duchem umocňoval příjemnou atmosféru celého dne. Házelo se například piškotem na misku, ve kterém byla panička 100% neúspěšná. Dělaly se základní povely, kde jsem předvedla, že nejsem úplně tak nevychovaná, jak si všichni původně mysleli. Páníci běhali přes překážky, až jsem se skoro divila, že je panička schopná vyvinout na ni tak obrovskou rychlost. Vázali na nás mašličky, kde Connie stála jako solný sloup, což bylo pro mě něco naprosto nepochopitelného, ale makonec jsem to taky nějak ustála. A naším největším výkonem a největším výkonem bíglíků vůbec nakonec byla hypnóza buřta. Skoro všichni včetně mě jsme totiž vydrželi pozorovat buřtík přes minutu a půl a přesvědčili tak všechny pocybující včetně páníků, že tolik žravé plemeno se dá taky trošku vychovat. Disciplín bylo zkrátka hodně a každá měla něco do sebe :c).

Když přišlo na vyhlašování, opět se ukázalo, jaké jsou bíhlíci úžasné plemeno, protože obsadili vážně překvapivé množství bedýnek :c). Smallíky totiž vyhrála fenečka Hannah Ithaka Bohemia, v jejíž kategorii se na třetím místě umístila i Hugo. Conninka obsadila krásné druhé místo v médiích a s ní na třetím místě skončil i Quainty. Nutno podotknout, že obě kategorie měly obrovitánskou konkurenci, takže není divu, že já skončila až na místě čtrnáctém, a nebýt nepovedených agilit, mohla jsem třeba proniknout i do první desítky :c). Co dodat..... Počasí nám přálo, atmosféra celého závodu byla skvělá, částečně asi taky pro tak velkou účast příslušníků našeho plemene, a desetiboj postě neměl chybu. Takže nezbývá než doufat, že příště se zase předvedu v o něco lepším světle, protože Connie tentokrát odvedla výkon vážně úctyhodný :c).... a těšit se na nějáké další příjemné víkendové zpestření.... W   Galerie31

Dogtrekking

Beagle dogtrekking - Pojizeřím za sluncem. 30.9.2006.

Vyrazili jsme na náš první trek, plni očekávání já, Whoopy, panička a páníček jsme ráno vstávali co nejdříve. S drobnými nedostatky jsme přijeli ve třičtvrtě na osm a netrvalo nijak zvlášť dlouho než jsme se dostali na trať. Ze začátku nám to šlo opravdu rychle, plni energie jsme vyrazili, ale když panička páníčkovi přestala stačit, řekla mu ať závodí, že ona sama se k někomu přidá. Nestačily jsme se ani otočit a páníček s Whoopinkou byli ten tam, což mě značně znervóznilo a tak jsem táhla a táhla jsem docela dlouho, teda dokud to bylo po rovině, protože jsem neměla postroj a tak jsem do žádného kopce už táhnout postě nemohla. Častokrát mě spíš táhla panička jako třeba, když za námi po louce běžel moc sympatický pejsek atd.

S paničkou jsme se tedy přidali ze začátku k Hance s Bonnie a Martinem se Žanetkou a později se k nám přidali ještě Pája se Žažou a Sherrinkou a BertíkoPepušáci. A panička říká, že oni můžu za to, že jsme se vůbec neztratily a že jim teda moc děkujeme. Do cíle jsme tedy došly i když si panička myslela, že do mnohých kopečků a KOPCŮ vypustí duši dopadlo to dobře. Ale ani její přemlouvání „ať už je to sakra chvíli z kopce“ se jí moc nevyplatilo, protože když už nožky bolely nejvíc jak to šlo bylo to z KOPCE, ale popsat by se to asi dost dobře nedalo a tak vám řeknu jen to, že to všichni vzali sprintem, protože se to jinak prostě nedalo :-)

A teď už jsem chtěla přejít k tomu jak jsme všichni dopadli, ale panička tu do mě šťouchá ať vyprávím ještě příhodu s kráváma a tak tedy: Došli jsme k obrovské ohradě, kde se proháněly, no spíš na nás bezhybně koukaly krávy a tak jsme na ně všichni začali poštěkávat, kdo by to byl ale řekl že se pohnou. No pohnuly se a tak jsem se vyvlíkla z obojku a vzala jsem roha do bezpečné vzdálenosti, odkud jsem poštěkávat mohla úplně vklidu, když jsem se připojila ke zbytku skupiny měli ostatní poznámky jako: „Ty naše hrdinko.“ nebo „Hrdinka se vrátila,“ ale já jako moc nechápu co tím chtěli říct, protože já jsem se vůbec nebála, ono to bylo jen takové zaopatření. :-)

A jak, že to celé tedy dopadlo? My s paničkou byly páté a panička byla ráda, protože si myslíme, že když ona byla nejmladší a já nejlínější tak že je to docela pěkné a páníček s Whoopy no ti byli úplně první, jsou to šikulkové, dostali veliký pohár a ještě obrovský pytel granulí a tak jsme byli všichni veselí, ale stejně jsme museli jet domů a tak jsme se rozloučili a šli se domů po výletě pořádně prospat, protože výlet to byl opravdu krásný, ale pro většinu asi trošku náročnější tedy jako samozřejmě pro páníky ; -) C   

První agility závody
galerie

Ani nevím jak, ale prostě nějak naše bláhové páníky napadlo přihlásit nás na agility závody, a tak se stalo, že jsme se jednu docela hezkou neděli odstli v areálu královédvorského výstaviště, kde jsme si to jaksepatří užili :c). Dorazili jsme s poměrně slušným časovým předstihem, takže jsem se stihla pořádně rozkoukat, i když ani to mi nezabránilo k pozdějšímu úprku z parkuru. Když přišla na řadu Connie, aby následně předvedla, co všechno v ní je a není na parkuru agility, schylovalo se už k poledni a já začínala být mírně nevrlá. Connie se při běhu na pár překážek tvářila, jakože je vidí poprvé v životě a celý parkur si pojala tak nějak svým poněkud zpomaleným způsobem. Nakonec se jí ale "disknout se" přece jenom nepodařilo a za agility si vyběhala nebo spíš možná vyšla čtvrté místo ze všech začátečníků, kterých ani vlastně nevím, kolik bylo. Po agility "dospěláků" přišli na řadu štěňata a veteráni, kteří teprve předvedli, zač je toho loket. Veteráni zvládali celou situaci podstatně lépe než štěnda, ale i tak bylo při nejmenším na co koukat :D.Nemůžu samozřejmě házet všechny snaživce do jednoho pytle, ale zástupy nás "šikovnějších" povětšinoupřevažovaly, takže to podle toho i vypadalo. Mně běh docela bavil, ale na můj vkus byl parkur příliš dlouhý, takže jsem to před předposlední překážkou zalomila a vydala se po stopě něčeho moc voňavého. "Disk" z toho sice nekápnul, ale i tak se mi ta sabotáž docela povedla :c). Pak už přišel na řadu jumping, na kterém se všichni začátečníci kompletně diskli a pokročilí ukázali, co v nich opravdu je. Štěňata s veterány to pojala opět spíš jako legraci a tady už mi i vydržely nervy a zaběhla jsem celý parkur bez větších problémů. Pokud tedy nepočítám to, že se mi nelíbil kruh, se kterým jsem se seznámila teprve předchozí běh a paniččin pád, což už je jen takový detail :c).A výsledky?? Connie vyhrála jumping, což jí vyneslo celkové druhé místo v začátečnících. A my byly s paničkou páté ( jumping - 4., agility - 6. =>5 ). Pro nás určitě dobrý start a skvělá zkušenost do budoucna, takže Mistrovství bíglů v agility můžeme všem jen doporučit. Jde spíš o legraci, protože zkušení závodníci tvoří zhruba třetinu ze všech zúčastněných, a tak parkur ovládají povětšinou téměř neřízené střely. Paní rozhodčí byla nesmírně trpělivá, čemuž jsme se místy všichni skoro až divili. Někteří bíglové jí sice přesvědčili o tom, že běhat skutečně umí, ovšem ten zbytek těch, kteří ji přesvědčili o pravém opaku to celkem podařeně vyvážil. To prostě musíte zažít! Takže příští rok naviděnou, kde už doufám budeme patřit k těm, co agility skutečně ovládají.... W   Galerie28

Hon

Nebylo to poprvé co jsme se s paničkami vydaly do lesa bez Whoopy, a tak jsem si myslela, že jedeme obyčejně trénovat na BZH. Snažíme se to totiž dělat opravdu poctivě, skoro každý den chodíme do lesa na odložení a chození u nohy. No ale k mému překvpení jsme z auta vyskákaly na docela neobvyklém místě a co mě udivilo úplně nejvíc, byli tu samí páni v zelených kloboucích, zelených pláštích a ve velkých zelených holinkách a z takových pánů já mám od výstavy na Konopišti nechci říct strach, ale respekt. Stejně jsem ale byla veselá, protože tu bylo spoustu pejsků a netrvalo dlouho a všichni se vydali na Kachny. No to se dostáváme k tomu proč mě paničky vzaly na hon, tak zaprvé abych si okusila pravou loveckou atmosféru a abych si zvykala na střelbu. Z prvu jsme byly na malém plácku docela daleko od střelby a tak jsem ty rány pociťovala jen malinko, a paničky byly opravdu rády, ale brzy jsem je vyvedla z omylu, že jsem tak statečná, protože střeleb přišlo daleko víc a mnohem blíž a tak jsem se trošku zmítala, ale usoudily jsme, že když vystřelí jen jednou tak že to nazkoužkách zvládnu.

Celý den jsme si náramě užily chodily jsme po lese, po louce čuchaly zblízka ke kachnám (teda já). A tak jsme byly plné pěkné atmosféry, no a co na tom bylo úplně nejlepší já jsem se pak doma před Whoopy mohla óbrovsky vytahovat. :-) C   

Bíglí tábor 2006
galerie

Den 1. – pondělí

Tak tímhle dnem pro nás začínala moje nejlepčejší akce v životě :c)! Vstávalo se poměrně brzy, což nás s Conninkou mírně překvapilo, protože na tohle o prázdninách vážně nejsme zvyklé, ale nakonec se z toho vyklubala opravdu super zábava :c). Asi po dvou a půl hodinové jízdě autem, kterou jsem ustálala jen tak tak, jsme dorazily na místo, kde už na nás čekala spousta kamarádů. Conninka vypadala, jakože přesně ví, o co že se to jedná, a nakonec mi ani nezbývalo než jí tohle věřit, protože i páníci vypadali, že už to tu znají, z čehož jsem usoudila, že už mají asi leccos za sebou. Místečko to bylo moc voňavé a hlavně tu bylo spoustu známých i neznámých hafanů, se kterými jsme si nejednou pořádně zařádili. Kolem třetí hodiny se páníci začali shlukovat a něco řešit. To mě ale moc nezajímalo, protože jsem objevila v jednom baráku (majitelé ho měli mimochodem mnohem líp vybavený než moji dvounožci) něco moooooc slaďoučce voňavého, a tak jsme se to do sebe ještě s partou nadšenců snažili nějak nasoukat. Vonělo to jako jídlo a místy to tak i chutnalo…….jen moc nechápu, jak ty lidi na tom můžou jíst takovou tu klouzavou slupku, protože ta se nepodařila strávit ani mně. Uprostřed jejich meetingu mě ale prý s Connií potřebovali, aby nás mohli jaksepatří představit, a tak nám tu skvělou zábavu zase rychle překazili :-(. Pak už se jen mluvilo něco o táborové hře, která nás čtyřnožce moc nebrala, protože si u ní páníci hráli na paka, což byla místy sice docela zábava, ale radši bych se věnovala svým záležitostem. Večer se potom konal táborák, což s sebou neslo spoustu příležitostí, jak ukořistit nějaký ten kousíček buřta. Pak nás páníci poslali s Conninkou spát, ptrotože si asi mysleli, že to potřebujeme. I přes opačný názor jsme ale zalehly a spaly. Pravým důvodem toho, že nás uložili, ale stejně bylo to, že šli zapíjet zahájení New Bubu 2006 a jen se prostě potřebovali na něco vymluvit. Do stanu se pak vrátili poměrně pozdě a v docela dobré náladě. My s Connií už byli ale vážně unavené, a tak jsme zalezly do spacáků a zase usnuly :c)… W   

Den 2. – úterý

galerie

Po tak vydatném spánku jsme s Connií vyběhli ze stanu jako ranní ptáčátka :c). Dokonce ani páníci se nenechali zahanbit a na jejich poměry vstávali taky brzy, což asi překvapilo i je samotné. Hned po snídani, které se hafani bohužel nemohli zúčastnit (teď samozřejmě myslím tu lidskou, my svoji normálně měli) jsme se s paničkou a celou skupinou začátečníků (tedy skoro celou…..někteří nevstali, protože pršelo :D) vydaly do zdejšího lesa. Connie s druhou paničkou zatím trénovaly agility, aby se v pátek mohly zúčastnit závodu :c). V lese to bylo strašně moc fajn, obzvláště potom když se vytáhly prasečí pacičky a my si je mohli všichni jeden po druhém najít. To se vám to stopovalo :c). Taky jsme vyzkoušeli nějakou tu základní poslušnost a odložení a pak už hurá zpátky na cvičák. Páníci totiž dostali hlad a taky začalo zase pršet, takže jsme se prostě vrátili. Odpoledne se konala táborová výstava, na které si nás všechny podrobně prohlídly hned dvě paní rozhodčí (velká B.B. a paní Hanka Krezková). Málokdy se sice shodly, ale o to to bylo zajímavější :c). Já měla z celé táborové atmosféry moc dobrou náladu, takže jsem se rozhodla dělat hodnou holku a vyneslo mi to vítěze třídy mladých táborové výstavy. Conninka byla hodná jako vždycky….ona už to ani jinak neumí (šplhounka jedna)…..a ta nakonec zůstala druhá. Tím se pro nás táborová výstava stala asi naši nejúspěšnější výstavou vůbec. Nebo teda alespoň pro mě. Večer se konalo první kolo táborové hry, ve které si měli páníci vymyslet vlajku, jméno, pokřik a popř. tanec. Mně osobně hra moc nebavila, protože bych radši lítala po cvičišti a myslím si, že i Conninka byla podobného názoru. Páníci k tomuto úkolu navíc také nepřistupovali zrovna dvakrát zodpovědně. A dá se říct, že většina družstev první večer poněkud podcenila. My měli štěstí na mluvčího naší tlupy Strašáků, kterým se stala Janik a úspěšně jsme se s ní protloukali hrou, která se pro nás stala jednou velkou improvizací :c). Conninky družstvo bylo tnehle večer ještě čtyřčlenné a jmenovalo se Elgaeb. Brzy po hře nás ale poslali zase spát se stejnou výmluvou jako dne předešlého a to už nás vlastně provázelo až do konce tábora. Do stanu přišli asi před třetí ráno a Conninka si začala dělat starosti, aby její panička měla sílu na železného bígla, který se konal příští odpoledne. Prý měli nějakou lentilkovou show, což je samozřejmě neomlouvá a už vůbec jim nezapomeneme, že nás nevzali s sebou. W   

Den 3. – středa

galerie

Tak tohle ráno už bylo na paničkách trochu znát to jejich ponocování, ale i přes to se zvládly vyhrabat ze stanu ještě poměrně brzy a začít normálně fungovat. Dopoledne probíhalo stejně jako předešlého dne s tím rozdílem, že já byla na parkuru a Conninka v lese. Jenomže to už jsem se překážek bála….hlavně potom té práskací kladiny…..a panička už mě tam prostě nedostala. Tím jsme si vlastně s paničkou udělaly volné dopoledne, zatímco ostatní makali. Mně to docela vyhovovalo, ale panička vypadala, že jestli nezačne hodně rychle něco dělat, tak brzo usne. Mezitím ji ale ostatní přemluvili, abychom se pustily taky do „železňáka“, a tak se snažila po zbytek volného času probrat, což se jí moc nepodařilo. Obě nás ale do reality uvrhla ledová voda, do které mě panička odpoledne nemilosrdně hodila. Vůbec se mi nechtělo plavat a už vůbec ne tak daleko. Hned, jakmile jsme vylezly z tý ledárny, jsem to taky dala patřičně najevo tím, že jsem se vyvlíkla z postroje, což se mi povedlo vůbec poprvé :c)!!! Panička to vzala sportovně, ale myslím, že jí to trošku naštvalo. Pak jsme někam běžely a pak vzala kolo a já zase běžela…..až mě to nakonec i začalo docela bavit. To už jsme ale doběhly do cíle a panička vypadala, že to asi nepřežije. Pak jsme se vrátily zpátky na cvičák, aby se panička vzpamatovala a mezi tím to samé absolvovala Conninka. Holky už byly ale z předešlého ročníku sehrané, a tak neměly na trati takové problémy jako my. Nakonec ale tuhle sportovní událost všichni ve zdraví přežili, a tak se mohlo začít s táborovou hrou. Na dnešek jsme si měli připravit uctívání boha námi zvoleného. My jsme si za boha vybrali Velkou B.B, což nám opět vyneslo spoustu bodů :c). Po táborové hře přišlo na řadu vyhlašování Železného bígla, kde jsme mezi ženami skončily na pátém místě, což paničku mile překvapilo. Connie s Májou sklidili úspěch o něco větší a s ním i podstatně větší pohárek, když obsadily v dětech krásné druhé místo. Jinak železnou ženou se stala Lenka s Lysíkem a muže už tradičně vyhrál Láďa s Erikem. Večer nás paničky nečekaně zase poslaly spát a samy přišly až kolem půlnoci celé od lihovek. Panička zhodnotila tenhle večer jako nejlepší ze všech. Ale nevím, jestli bych byla takhle nadšená, kdybych byla celá pokreslená…..dvounožci jsou holt někdy vážně divní……

Tak a teď předávám slovo Conninece. Pac a pusu ….. c) W   

Den 4. - čtvrtek

galerie

Tak konečně jsem se taky dostala ke slovu…. A co se vlastně dělo ve čtvrtek? Čtvrtek začínal brzy ráno, protože se vyráželo na beaglecross. Já jsem šla s Kačenkou a Bazzikem a docela jsem koukala, jaké mají zmáklé přivolání. Já ale paničku taky občas poslouchám, a tak jsem to moc nerešila. No co se týče soutěže naši páníci to vzali spíše jako procházku a dvakrát jsme se stihli také vykoupat, a tak vám asi dochází, že nejrychlejší jsme prostě nebyli. Oni totiž páníci po minulých letech mysleli, že vsadí na vědomsti, jenže tentokrát to bylo úplně jinak. Odpovědi jsme měli skoro všechny a přestože jsme věděli, že má být ve všech slovech pes a já jsem se teda fakt snažila radit, měli některé otázky špatně. Když jsme přišli, někteří odpočívali a jiní zkoušeli elektrický obojek (viď Marty), ale nakonec se stejně většina z nás zmohla a šli jsme něco trénovat. Trénovalo se aglity a tanec se psem. My s Whoopy šly na tanec se psem, a protože jsme něco zkoušely už doma, docela nám to šlo. Naučily jsme se některým novým kouskům, některé jsme upevňovaly a jiné panička jen okoukala, aby nás s nimi mohla mučit doma :-).A co se dělo večer?? No nejprve se zase hrála ta táborová hra a pak už se vyhlašoval beagle cross. Nakonec jsme s paničkou s Martym, Kačenkou a Bazzem skončili na 10. místě a panička s Whoopy, která šla s Dickem a jeho paničkou Evou se umístili trošku líp. No dostali pohárek a byli páté, ale co my jim to přejeme :-)! C   

Den 5. - pátek

galerie

V pátek ráno jsme na popud paniček šly s Whoopy obě do lesa. Moc se nám to tam líbilo, protože jsme si znovu dělaly stopičky a to je opravdu príma. Potom jsme taky dělaly odložení, což už pro nás po celém týdnu nebyl žádný problém. Les jsme si opravdu užily a cestou zpět jsme nabíraly směr rovnou do stanu a zase spinkat. Když mě panička později probudila, zjistila jsem, že se něco chystá, protože se všichni motali kolem překážek a připravovali si ty nejlepší ňaminky. Byl to závod agility a já jsem závodila v mírně pokročilých. Whoopy se závodu bohužel nezúčastnila, protože se překážek bála, i když ji agility normálně moooooc baví. A tak tedy náš další úspěch závisel jen na mně. Chvíli se čekalo, než odběhali pokročilí a než se přestavěl parkur, ale pak to stálo za to! Panička mi taky sehnala super mňaminky, a tak jsem se snažila a dokonce jsem i běžela, a to na mé poměry docela rychle. Panička trošku zaváhala, když jsme šly na áčko, ale nakonec jsem se tam z dopomocí dostala, ale jinak jsme se nikde nezastavily a letěli jako vííííííííítr. A tak jsme doběhly bez chyby a s docela dobrým časem. Pak byly ještě dvě soutěže. Jedna rovinka na rychlost a jedna hra, kde páníček musel překonat pět překážek a pejsek pět překážek, ale mezi každou jsme se museli vracet na papír, který byl mezi nimi. No všechno jsme zvládly, i když u téhle poslední soutěže panička málem vypustila duši. Pak už následovala jen táborová hra, která na agility skoro navazovala, protože se nám to skákání nějak protáhlo. Tentokrát se soutěžilo v tom, kdo bude mít nejlepší kostým, ale víc už vám neřeknu, podívejte se radši na fotky. A tak tedy rovnou k vyhlašování aglity. Nejprve pokročilí, kde se na prvním místě umístil Trapper s Jančou Vodvárkovou, v mírně pokročilých byla první Caramelka s Kačenkou a my jsme skončili jako šestí v začátečnících, k velkému překvapení samotné paničky se na prvním místě objevila Sherrinka. A absolutním vítězem se nakonec stal znovu Trapper, a protože bylo tolik pohárků, v noci bylo opravdu veselo. A myslím, že by o tom mohly některé paničky vyprávět. Já jsem ale vzhůru nezůstala, protože jsem poslušný pejsek, a tak jsem hned po vyhlašení šla spinkat, ale co jsem slyšela, prý se tančilo až do rána. A podle toho, jak někteří ráno vypadali, tak se asi i pilo…. C   

Den 6. - sobota

galerie

To už byl poslední den a i my pejsky i paníčkové byli všichni unavení. Pejskové kvůli celému týdnu a včerejším závodům agility (Uf to jsem se proběhla) a páníci kvůli probdělé noci. Ale přesto jsme vstaly (někteří). Po snídani se ještě dohrávala celotáborová hra, při které jsme musely přeskákat pár překážek a pak panička střilela z luku, což jí teda opravdu nešlo, ale bylo jí to jasné, už když do toho šla, takže se všichni dobře pobavili :-). Pak byla další hra, ale jen pro dospělé, jelikož hlavní výhra byla slivovice . My jsme to teda naviděly, protože pršelo, a tak jsme radši byly schované, ale prý to spočívalo v tom, že jeden z páníků byl pejsek a druhý páníček a jinak se běhalo úplně “normální“ agility. Pak se vyhlašovalo toto a celotáborová hra. Moje panička a její team byli sice poslední, ale co, byli na to jenom tři a poslední dva dny jen dvě a aspoň to nevzdali jako někteří :-). Za to Whoopy, její panička a jejich team, Ti byli zase první, takže vítězství stejně zůstalo v rodině. A pak byla přestávka na oběd, při které nás kantýnská Kačenka, teda lépe řečeno paničku, přemluvila na účast v soutěži tanec se psem, a tak jsme vybraly hudbu a vymysleli sestavu a bylo. Už se soutěžilo a musím říct, že některými kostými a sestavami jsme byly doslova ohromeny, a tak není divu, že jsme úplně nevyhrály. Ale protože není důležité vyhrát ale zúčastnit se, byly jsme se třetím místem víc než spokojené a pak už jsme jen zabalili stan, rozloučili se a čekala nás cesta domůůůůůůů, kterou jsme skoro celou prospinakaly. A co ještě dodat?? TĚŠÍME SE NA PŘÍŠTĚ!!!!!! C   

Sorry,
only czech :-)
XHTML 1.1   CSS 2.0   RSS 2.0       © JP 03.11.2016 - 19:58 ©   Anti spam   HostingBlueboard