Vítáme Vás na www.biglnet.com

Dogtrekking - Pojizeřím za sluncem 9.2006

03.09.2006 | Connie

Vyrazili jsme na náš první trek, plni očekávání já, Whoopy, panička a páníček jsme ráno vstávali co nejdříve. S drobnými nedostatky jsme přijeli ve třičtvrtě na osm a netrvalo nijak zvlášť dlouho než jsme se dostali na trať. Ze začátku nám to šlo opravdu rychle, plni energie jsme vyrazili, ale když panička páníčkovi přestala stačit, řekla mu ať závodí, že ona sama se k někomu přidá. Nestačily jsme se ani otočit a páníček s Whoopinkou byli ten tam, což mě značně znervóznilo a tak jsem táhla a táhla jsem docela dlouho, teda dokud to bylo po rovině, protože jsem neměla postroj a tak jsem do žádného kopce už táhnout postě nemohla. Častokrát mě spíš táhla panička jako třeba, když za námi po louce běžel moc sympatický pejsek atd.S paničkou jsme se tedy přidali ze začátku k Hance s Bonnie a Martinem se Žanetkou a později se k nám přidali ještě Pája se Žažou a Sherrinkou a BertíkoPepušáci. A panička říká, že oni můžu za to, že jsme se vůbec neztratily a že jim teda moc děkujeme. Do cíle jsme tedy došly i když si panička myslela, že do mnohých kopečků a KOPCŮ vypustí duši dopadlo to dobře. Ale ani její přemlouvání „ať už je to sakra chvíli z kopce“ se jí moc nevyplatilo, protože když už nožky bolely nejvíc jak to šlo bylo to z KOPCE, ale popsat by se to asi dost dobře nedalo a tak vám řeknu jen to, že to všichni vzali sprintem, protože se to jinak prostě nedalo

A teď už jsem chtěla přejít k tomu jak jsme všichni dopadli, ale panička tu do mě šťouchá ať vyprávím ještě příhodu s kráváma a tak tedy: Došli jsme k obrovské ohradě, kde se proháněly, no spíš na nás bezhybně koukaly krávy a tak jsme na ně všichni začali poštěkávat, kdo by to byl ale řekl že se pohnou. No pohnuly se a tak jsem se vyvlíkla z obojku a vzala jsem roha do bezpečné vzdálenosti, odkud jsem poštěkávat mohla úplně vklidu, když jsem se připojila ke zbytku skupiny měli ostatní poznámky jako: „Ty naše hrdinko.“ nebo „Hrdinka se vrátila,“ ale já jako moc nechápu co tím chtěli říct, protože já jsem se vůbec nebála, ono to bylo jen takové zaopatření.

A jak, že to celé tedy dopadlo? My s paničkou byly páté a panička byla ráda, protože si myslíme, že když ona byla nejmladší a já nejlínější tak že je to docela pěkné a páníček s Whoopy no ti byli úplně první, jsou to šikulkové, dostali veliký pohár a ještě obrovský pytel granulí a tak jsme byli všichni veselí, ale stejně jsme museli jet domů a tak jsme se rozloučili a šli se domů po výletě pořádně prospat, protože výlet to byl opravdu krásný, ale pro většinu asi trošku náročnější tedy jako samozřejmě pro páníky ; -) C

KATEGORIE:: Akce | | TAG: dogtrekkingsport | Bookmark: | přečteno 147x