domů

Deníky Connie

Jičínsko

Jó, tak jsme doma, uťapkané ale spokojené. Právě jsme totiž přijely z výletu s CV, ale tentokrát pod vedením Evry, lépe řečeno její paničky Desi. Výlet byl moc hezký i když nám celý den vytrvale a neúnavně svítilo sluníčko, zažily jsme spoustu nových věcí. Tentokrát jsme byly jsen s paničkami, ale vůbec nic nám nechybělo. Hned zprvu se předávaly dárky, pro Jirku za to co pro nás všechny dělá a malé pozornosti pro webmasteri. Potom už se vyrazilo a jako první jsme vylezli na kopec Zebín od kud jsme se rozhlédli do krajiny, pak jsme běhali po klikatých cestách i necestách, prošli jsme se kukuřičným polem a vykoupali v místním rybníčku ( někteří jako já se i vyváleli v místní rybičce, všichni ale neměli to štěstí). Když jsme došli na hráz, kde se také konala soutěž, chtěli jsme si chvíli odpočinout, když v tom se to Terrince zdálo už moc dlouhé a ak se šla sama hezky proběhnout. My ostatní jsme odpočinek vřele uvítali, ale nakonec i nám došla trpělivost a šlo se soutěžit. Soutěž spočívala v tom, že si bíglík musel sednout a co nejdéle zůstat sedět když se ho bude předseda clubu nebo spíš jeho páník snažit vystrnadit, zatímco páník sedícího bíglíka musel bežet co mu nohy stačily vpřed a podle toho jak byl daleko byl také úspěšný. V průběhu této soutěže se naštěstí Terrinka v pořádku vrátila a tak jsme se mohly opravdu v klidu radovat z vítězství, protože jsme s paničkou tuto soutěž vyhrály! Jirka nám napočítal 48 tlapek. Panička měla o hromnou radost, ale cesta ještě nekončila a tak jsme dlouho neotáleli a v ydali se na cestu, tentokrát směr hospůka, což jsme všichni uvítali. Strakáči se prospali, páníci se napili a pak už to šlo domů jako po másle. Ani jsme se nenadáli a už jsme byli v aleji kde jsme se na začátku scházeli, nakonec jsme už jen s malou hrstkou posledních šli ještě na večeři, lépe řečeno páníci i když my jsme taky pod stolem něco schramstli. A přesto že byl tenhle výlet o něco delší než obvykle náramě jsme si ho všichni užili!!
PS: Fotky zase nemáme :-), podívejte se na www.clubvyletniku.com nahoru

Dovolená 2006

galerie Hned v neděli po výstavě v Mladé Boleslavi jsme vyrazili na dovolenou do Beskyd. Moc se nám to tam líbilo, každý den jsme střídavě výletovali, spinkali a papali. Procházeli jsme se pohřebeni, po zdejším lesíku, vyškrábali jsme se na Radhošť a na Lysou Horu. Po Lysé Hoře pro mě výletování poněkud skončilo, protože jsem začala kulhat a tak jsem se už zbytek pobytu pohybovala jen v okolí penzionu, kde to ale bylo moc pěkné :-). Za společníka jsme si tu s Whoopy našly místního kocoura Mikyho, který se ani za mák nebál našeho výhružného štěkání a to mě celkem rozčilovalo, ale nemělo to cenu protože byl schopný hodinu ležet na místě s vědomím, že od něj půl metru zuřivě štěkají dvě bíglí fenečky. No moc jsme si to užívali jako každý rok na dovolených, když se jenom chodí na výlety a páníci nemusí do práce. Bylo to super, krásná příroda, postele, spoustu jídla, co víc si může bíglík přát…. :-) nahoru





Naše Narozky

galerie Já jsem se narodila 28.5 a Whoopy 30.6 a tak jsme chtěly naše narozky oslavit společně, protože byli ale páníci pořád v jednom kole oslavovali jsme až o prázdninách. A jelikož to byl velký den neboli dvojitá oslava, vzali nás páníci nejprve na procházku až na Jizerku a tam jsme s Whoopy lítaly, dováděly a dokonce i plavaly. Říkám dokonce protože Whoopy se do nedávna vody bála, ale už to vypadá, že se strachem z vody už skoncovala a tak si to taky opravdu užila. Procházka byla moc pěkná a jak jsme si tak vykračovali a kilometříky nám utíkaly pod pacinkama najednou jsme se ocitli v Polsku. :-)Já jsem předvedla Poslku jak se má správně skákat po kamenech a už jsme upalovali směrem k parkovišti.
Když jsme tedy dorazili domů jen jsme si s Whoopy hodily šlofíka a zachvíly nás páníci budili na oslavu. Každá jsme dostaly svůj dortík se, kterým jsme se velice rychle vypořádaly i když já za Whoopy trochu zaostávala. Dále jsme dostaly konzervy a hračky. Hračky jsou moc fajn a konzervy moc fajn byly :-)! Tak se mějte hezky a podívejte se na fotečky. nahoru

1.Víkendovka

Začaly nám prázdniny, a protože je přesně půlka našich páníků ještě školou povinná, mají na nás těd více času. A jak se to projevuje? No tak např. jsme hned první víkend prázdnin zažily zajímavou akcičku, tentokrát jen ve složení všechny tři paničky a Whoopy (a samozřejmě já). Jednalo se o 1. víkendovou akci Clubu výletníků , a tak jsme tam nesměly chybět. Bohužel jsme se tam ani moc dlouho nezdržely, ale zažily jsme toho dost. První večer jsme nedorazily, protože pršelo a rozhodly jsme se, že soutěž o nej. Masku oželíme, i když panička už měla masku vymyšlenou.
Přijely jsme tedy v sobotu brzy ráno a už se chystal bíglí desetiboj. Disciplíny byly všechny zajímavé a napínavé. Poznámky snad jenom o nejlepších z nejlepších. Naše Whoopy s Paničkou se jako jediné ztratily, když se běželo po cestě značené fáborkami. Disciplín bylo mnoho, a tak vás tu nebudu nudit dlouhým popisováním a jen vám nastíním jak vypadaly ty nejzajímavější jako např. valení sudů a vzápětí tři skočky čehož se účastnili pouze páníci, kteří se vetšinou nezdrželi komentáře…. Pejskům se asi nejvíce líbila disciplína v rychlosti pojídání buřtů nebo v hledání buřtů pod ručníkem a bylo tu i spoustu jiných, ve kterých nešlo jen o to, aby se nám naplnila bříška, ale i o protažení tělíček.
A v čem že jsem zazářila já? No tak asi jedině ve skoku dalekém, který jsem opravdu natáhla, ale protože se počítal dohromady s páníčkovými výkony, nakonec to nedopadlo nijak extra dobře a dál asi ve skákání přes překážky, kde jsem ovšem vyvinula opravdovou rychlost bohužel na konci jsem se místo obratu zasekla a začala štěkat na kolemjdoucího ovčáka. Naštěstí (jak říká panička) jsem si ale odpustila běžet za ním a běžela jsme po chvilce zpět. A když už jsme myslely, že je všemu konec dozvědely jsme se, že jsme s Whoopy dosáhly stejného bodového ohodnocení, a tak jsme si střihly ještě závěrečný sprint, který sice zprvu pro nás vypadal velmi nadějně, ale protože si mě panička nechala moc na dlouhé vodítko( a to bych nebyla já abych toho nevyužila), tak jsem se rozhodla, že poběžím trošku jinudy, musela mě vymotávat, a tak jsme se trošku zpozdily. Sice jsme je skoro dohonily a já si mysím, že na mě to byl opravdu slušný výkon (protože když mám já zrychlit nebo něco na ten způsob, tak je to vetšinou opravdu nad moje síly a co vám budu namlouvat, panička taky není nejrychlejší z nejrychlejších) stejně nám to nevyšlo a zůstaly jsme čtvrté sice ze čtyř ale co. Den jsme si náramně užily a skvěle jsme si zasoutěžily, a protože není důležité vyhrát ale zúčastnit se, šly jsme na Amičkovu svatbu spokojené s našimi výkony.
Zatím co jsme totiž byli ve složení Lysien, Amígo, Bára, Elza, Whoopy, Charmi a JÁ na procházce prohlídnout si zdejší hospůdku a samozřejmě v první řadě les, přichystala se tu kromě závěrečných soutěží desetiboje velká událost a to svatba Terinky a Amíga.
Na svatbu přišli hlavní účastníci krásně nastrojeni a připraveni na obřad přesto, že to vypadalo že Terinka chce nejprve od svatby upustit, nakonec vše dobře dopadlo a mohlo se oslavovat. Jedlo se a pilo se až do rána, my jsme bohužel odjely už v noci, protože paničky tak rozhodly, a tak se tak taky muselo stát ale my jsme s pořádně napucnutými bříšky spaly sladce až do rána :-) !
PS: Fotky nejsou a nebudou, protože ty naše nádhery zapomněly na foťák :-(, ale na www.clubvyletniku.com jich je až až. nahoru

Hlavenecké BZH

galerie Milý bíglci, naši aktivní páníci si vymysleli, že se musíme nejprve na zkoužky BZH jet podívat, než se sami zúčastníme a tak jsme vyrazili na jarní BZH v Hlavenci, které provázela celou dobu moooc příjemná atmosféra, ale abych nepřeskakovala. Jako pokaždé když se něco chystá jsme vstávali dřívěji než obvykle a tak mně a Whoopy hned došlo, že se něco chystá nejdřív jsem si myslela, že jedeme s klubem výletníků na pořádnou lítačku, ale nebylo tomu tak. Za půl hodiny strávené v autě jsme dojeli k místnímu hostinci “U Jelena.“ Počasí se náramně vydařilo a tak nám v Hlaveneckém lese nic nezcházelo, je sice pravda že jsme valnou část zkoušky vůbec nic neviděli, ale prošli jsme e až se nám z toho unavou brzy klížila očka a když si ti co skládali zkoužky prošli stopy, my jsme se taky vydali očichávat prasátko, i když nám je vzali a tak jsme nic nenašli. :-( Ale přesto nás na stopu vedli. Nejprve jsme si chtěli projít stopu číslo 5, ale cítila jsem tam něco daleko zajímavějšího a pořád jsem se nemohla rozhodnout co teda budu stopovat a když jsem se konečně odhodlala pro prasátko a šla jsem po jeho stopě, tak jsem se přitom bohužel nějak otočila a dostala jsem se zpátky na začátek a tak se páníčkové rozhodli, že mi zkusí ukázat stopu jinou a tak jsme se vydali na jinou stopu a ta mi voněla daleko líp. Vůbec jsem neváhala a hnala jsem se co mi nohy stačily a panička za mnou doslova vlála. Když jsem pak konečně došla k místu, kde ležel divočák, tak jsem začala zběsile čuchat a panička mě pochválila a tak skončilo stopování. Vrátili jsme se zpět do houfu pejsků a už se opékaly buřty, pila se limonáda a všichni si povídali o tom jak že je ti jejich pejskové poslouchali a neposlouchali a když už byl konec a na výsledcích se nedalo nic změnit, páni rozhodčí se odebrali do místního hostince. Tam zapsali výsledky a pak jsme se všichni v čas dostavili na palouček před sochu barokního umělce Matyáše ernarda Brauna, kde se vyhlásili ti nejlepší z nejlepších a dopadlo to skvěle osm z devíti pejsků se umístilo v první ceně a jeden v cene třetí. No a na úplný závěr (aspoň jsem si myslela) se všichni fotili a byli veselí že už to mají za sebou a že to zvládli. A když už jsme se šli rozloučit, paničky se ještě dohodly, že půjdeme na kafe, což mě ale vůbec nepotěšilo, bála jsem se abychom si domů nepřivezli další Whoopy.:-) A protože jsem celý den byla nevrlá a vyjela na pár pejsků tak jsem si to neodpustila ani na cizí zahradě, čímž jsem si vysloužila facku a pak už jsem se skoro celý zbytek návštěvy schovávala pod stolem. PS:Měla jsem se proč bát, aby domů zas nepřivezli nějaký mimino, panička si totiž oblíbila Sexinku a myslím, že kdyby Bára nebyla proti, už by se mi rozvalovala na křesle. :-)

Kokořínsko

galerie Na další výlet s ostatními výletníku jsme se rozjeli na Kokořínsko. Málem jsme to nestihli, teda přijeli jsme ochvilku později, ale kupodivu ne jako poslední a tak nám nic nebránilo se vidat na krásnou cestu se všemi strakatci…Cesta vedla krásnou krajinkou, ale po části trasy jsme se dostaly do úseku s něčím tááák úžasným, nebo-li utekli jsme, skoro úplně všichni. Nás teda páníček odchytil jako jeden z prvních, ale stejně to byl takový hromadný úprk za kořistí, který stojí za zmínku a pak jsem chvíli šla na vodítku, ale když se pořádně motáte paničce pod noho, tak vás brzy zase ráda odepne a to taky udělala a tak jsem šla zase na volno. Potom jsme došli ke značce s nápisem JESKYNĚ 1,5 KM, v tu chvíly jsme se rozdělili někteří šli do hospůdky. My jsme ale s Whoopy a s částí naší smečky vytrvali a došli až k jeskyni…no jeskyni spíš naše výprava odhlasovala že je to jeskyně, nebylo to ale poprvé co se na cestě k „jeskyním“ hlasovalo, po dvou kilometrech cesty jsme totiž hlasovali nebo spíš paníčci protože být to na nás jsme tam ještě dnes, jestli jít dál. Nebyl to totiž k jeskyním kilometr a půl, ale tři a tak jsme se docela prošli i když jeskyně nebyla na první pohled jeskyně ale spíš dvě skály které se sbíhaly do malého průsmiku až tam nakonci to vypadalo jako jedna, ale “nakonci“ to nebylo tak daleko, aby tam psí nebo lidské oko nedohlédlo z kraje…prostě cesta to byla zajímavá bylo tam spoustu vůni, ale jeskyně už jsem viděla lepší. Cestou zpět jsme trošku předběhly zbytek a stavile se v hospodě kde jsme nabrali zbytek naší smečky a dali jsme si posilňující čajík a potom jsme posilnění doběhli poslední z výpravy takže jsme ani nedošli poslední a stihly soutěž, která spočívala v hledání ňamky mezi dřívkama a vypadalo to pro nás moc dobře, ale bohužel jsme se s Whoopy obě přehmátli a ňamtaly jsme dříví. No a tak jsme to nevyhrály naopak Elsa byla daleko úspěšnější a tak soutěž vyhrála ,ale vyhlašovala se ještě jiná soutěž a to Fotomodelka, kterou se stala Terinka. A pak už nám nezbývalo nic než se těšit do našich vyhřátych pelíšků (páničci si sice ještě stále myslí že jsou jejich....mají prostě trochu delší vedení ?) PS: Na další výlet se chystáme na Valdštejn a máme to tu pořádně prošlápnuto tak se těšte!! nahoru

Pražská ZOO

galerie Když jsme se zase 22.1. vydali někam na výlet trochu jsem se bála, abychom nejeli na nějakou výstavu bylo sice moc pěkné že jsem si vyběhala res. Cace, ale zase mi to na nějaký čas stačilo. No nic méně jsem se bát nemusela, protože jsme tentokrát zase jeli s klubem vyletníku. Nebyla to žádná velká lítačka jako to většinou bývá, ale zase jsem viděla spoustu zajímavých zvířátek, pro vysvětlení byli jsme totiž v ZOO. Ráno byla pěkná zima no ráno, celý den byla pěkná zima, ale po vystoupení z auta to bylo nejhorší, protože já navíc ještě byla celá mokrá , a výstavě nám totiž koupily moc pěknou klec ve které se na mě, ale Whoopinka hrozně lepí a slintá na mě . Ale hned jak jsme vystoupili, jsem se proběhla a zahřála. Po menším protažení paciček jsme se přidali k houfu čekajících bíglíků. A netrvalo dlouho a už jsme v kompletní sestavě kráčeli mezi pavilóny a výběhy různých zvířátek. Pro kolemjdoucí jsme asi byli taky pořádná atrakce, protože jsem nejednou zaslechla jak si o nás někdo povídá.
No potkali jsme spoustu zvířátek, která jsem buť přes sklo viděla ale moc mě nezajímala nebo mě zajímalo něco jiného než zvířátko, ale zvířátka které mě opravdu zaujala byli gepardi, vlci a tygr. Nejvíc asi vlci na které jsme se nejprve dívali ze shora a tak jsem si na ně trochu dovolila, ale pak jsme šli okolo nich a to jsem měla nahnáno ( no samozřejmě jen malinko) a potom se mi moc líbíl tygr ten nebyl zaplotem, ale za sklem a tak si na něj dovolovali všichni, já jsem nezůstala po zadu a taky jsem se přidala a byla to sranda. On z nás sice asi měl taky srandu, ale dovolit si na takovýho velkýho chlupáče to se jen tak někomu nepoštěstí, aby u toho nepřišel o nějaký ten flíček. A zajímali mě také nějaké opičky a další zvířátka, která se na mě přišla podívat trochu blíž. Nic méně club měl i jiné starosti než jen zvířátka a přesto že tentokrát neproběhla žádná soutěž, vyhlašoval se největší výletník. Tím se stala světoznalá Terinka a druhými nejlepšími ségry Bára a Elza a třetí místo už se nevyhlašovalo a tak jsme zase šli ku poznání dalších zvířátek jako třeba tučňáků a lachtanů, teda lachtany já vůbec neviděla ale páníci říkali…A u lachtanů jsme se už loučili a dělali závěrečná fota. A nakonec jsme samozřejmě neodolali a s paníkama a Whoopy jsme si ještě naplnili bříška ve zdejším restaurantu a jeli jsme zpět do Turnova do pohodlných křesílek, spinkat….a těšit se na nová dobordružství. nahoru

Výlet do Prachovských skal

galerie Protože se naší celé smečce výlet na Říp s clubem výletníků moc líbil netrvalo dlouho a rozhodli jsme se podívat co se děje v Prachovských skalách. 7.1 ráno jsme nevstávali tak brzy, protože Prachovské skály jsou takřka zarohem. No, den začal hezky, naplnily jsme si bříška a bylo nám hned jasné, že zas pojedeme provětrat kožíšek někam s hordou kamarádů. Whoopinka jako už tradičně blinkala, ale to nás nikoho nepřekvapilo ani nezaskočilo a za chvilku jsme byli na místě. Už tu byli skoro všichni strakáči a tak jsme se rozběhli si sdělit nejnovějši informace. Po chvilce si nas páníci odchytli a vydali jsme se na cestu. Díky tomu, že všude bylo spoustu ledu a paničky se občas natáhly, nás brzy pustily a my jsme se mohly konečně pořádně rozběhnout. A taky že jsme se rozběhly…. My s Whoopinkou jsme přeci hodné holky a tak jsme byly na volno skoro celou dobu, ale jiní jsou většinou asi taky hodné holky, ale měli prostě asi špatný den, třeba taková Terinka utekla třikrát, myslím si že si to asi opravdu užila, ale to my taky a ještě jsme ani nedostaly na zadek. Taky jednou utekl Lysienek, ale brzy se našel a po kraťoučkém odpočívání pod kopcem a doplnění sil jsme pokračovali. Terinka s páníkem obcházeli lákavý lesík po silnici a měli sme se všichni sejit u hospůdky, kde jsme se opravdu sešli a znovu jsme pokračovali v cestě kompletní. Došli jsme ke krásnému rybníčku, který byl cely úplně zamrzlý a přesto že se někteří (já a Whoopy) bály lézt na železné schody. Whoopinka si při zpáteční cestě trošku zabruslila. Netrvalo dlouho a po potkání spadlého hnízda a dalších zajímavých ale nedůležitých maličkostí jsme dorazili k cíly naší cesty, Pařezu.! Vyškrábali jsme se až nahoru. ale moc se nám s Whoopinkou nechtělo po těch železných schodech a tak jsme byly vynešeny. Vyfotily jsme se rozhlédly se po okolí a pak nás čekala cesta dolů která byla ještě daleko tragičtější než cesta nahoru. Ale nakonec jsme se všichni dostali i dolů a po pár zastávkách při kterých jsme čekali na útěkáře jsme dorazili k autům. A tám se ještě soutěžilo o největšího BOBISTU, s Whoopinkou jsme se sice zúčastnily. ale nemělo to velky význam. protože bob se nám ani trochu nelíbil a tak jsme raději zůstaly nohama pevně na zemi a nejvetšim bobistou se stala Bára, která sice z prvu měla mít v konkurenci sestřičku Elsu, ale ta usnula hned jak jsme dorazili k autům a tak Bára neměla kromě jednoho odvážného bíglíka větší konkurenci a na plné čáře zvítězila. A pak jsme se všichni rozloučili a jeli domů. Doma jsme chvíly spinkaly, ale netrvalo dlouho a brzy jsme začaly vymýšlet co další ho podnikneme a tak už se tešíme do Pražské ZOO (teda pokud přemluvíme páníky, tak nám držte palce)! Ahojky :-) nahoru

Říp

galerie Tak jsme se s Whoopinkou rozhodly, že našim páníkům zařídíme nějakej pořádnej vejlet, aby si zformovali postavy a užili si nějakou legrandu. Podívaly jsme se na zajímave stranky www.clubvyletniku.com a už bylo rozhodnuto...Vydáme se na Říp. Poslaly jsme přihlášku se kterou byli nějaké problémy, ale nakonec se vše zdařilo a jelo se. Ráno jsme časně probudily páníky, napapaly jsme se a mohly jsme vyrazit, to papáníčko u některých jedinců nezůstalo v bříšku moc dlouho, u mě ale naštěstí ano a tak jsem spokojeně pokračovala v cestě, ostatní byli trošku znechuceni a nebo jim bylo špatně. Když jsme přijeli měli jsme ještě fůru času a tak jsme si to tu řádne oňuchaly a už se začali sjiždět výletníci. Nejstylovější byla určitě Charminka, která ve svém kabátku a s úžasným baťůžkem, působila jako pravá dáma.

Všichni byli na místě, všichni krásně oblečení a tak se vyrazilo. Hned jsme začali lítat a když jsme dorazili k rotundě, trošku jsme si zasoutěžili. Soutěž "BUŘTE, JÁ TĚ NECHCI" mi šla do té doby, než mi ho dali ochutnat. Pak jsem si uvědomila, co správný bígl musí, když vidí nějakou takovou laskominu a už jsem neměla šanci na první místo. Pak jsme se všichni fotili, páníci ňamtali, my naopak loudili. Když už bylo po zásobách, povolili si pánečkové opasky a znovu jsme vyrazili na cestu. Chvíli jsme utíkali, chvíli jsme šli volným krokem, ale celé to byl moc vydařený výlet, sešlo se nás spoustu veselých strakáčů a ještě veselejších pánečků. Přesto že jsme na cestě potkali jak zajíčky, tak srnky, nikdo se nám nestratil a tak jsme utahaní ale šťastní dorazili k autům a mohli jsme se vydat na zpáteční cestu. Prospinkaly jsme s Whoopinkou celou cestu domů (i když ona chvílemi odevzdávala dobroty co si cestou ulovila) a doma jsme si nechávaly zdát o dalších takhle vydařených výletech. A těm kdoby váhali zda se mají vydat s clubem výletníku do světa jenoznačně říkáme ano!!!!
Mějte se krásně... nahoru

Vetřelec

galerie Tak jsem se rozhodla, že si zase po delší době procvičím psaní na počítači a napíšu vám o tom jak se naše domácnost změnila, když k nám přišel tricolorní vetřelec. Takže bylo to asi tak. Když jsme si ji přivezli nepřišlo mi to nějak důležité myslela jsem si, že jsme na táboře omylem někoho nabrali a že si ho tedy někdo určitě vyzvedne, ale nebylo tomu tak. Nejprve jsme si stále jen hrály a spaly pak jsme někdy jedly s tím, že mi Whoopy rabovala mojí misku, protože já nikdy neměla dvakrát v lásce granulky a když jsem viděla jak Whoopinka jí způsobem - NEKOUSAT, HLAVNĚ TOHO DO SEBE NARVAT CO NEJVÍC, vyvedlo mě to z míry na tolik, že už teď radši (sice s krajním odporem) jím. Dřív jsem si myslela, že tam odkaď jsme si jí přivezli jí nedávali najíst, protože mi to nepřišlo moc normální, aby si někdo takhle pochutnával na granulkách a tak jsem jí občas nějaké to sousto nechala. Teď už jsem ale pochopila, že si takhle pochutnává na všem a jak říká moje panička kdyby jsme natrhali trávu a dávali jí ji za odměnu, ani by to nepoznala. Také teď už vím, že to dělá stále a tak si nějakou tu kostičku z bůvolí kůže trošičku bráním a dnes se mi dokonce podařilo spapat hamání rychleji nežli jí. (psáno 27.9.2005)
Když nekoukám na to, že toho tolik sežere, tak je vlastně docela dobrá kámoška. Nezabere moc místa, nikdy se nenudím a myslím že má opravdu senza nápady i když páníci na to mají poněkud odlišný názor. Chápu že nechtějí aby doma dělala loužičky a hromádky to já taky přece nedělám, ale proč se jim nelíbí jak dokáže sníst úplně všechno od normálního jídla po peníze a nebo cokoli co si někde ukořistí. Mě to přijde celkem praktický, když jí to chutná, alespoň nemusí dostávat tolik granulek. Nebo jak krásně upravila náš proutěný koš, který páníci zapomněli dát někam do výšek kam nedosáhne. A i když mi ze začátku trošku vadilo, že se mi vloudila do mého života, teď už bych ji nedala. Nedávno na Spv Konopiště se mi po ní za celý dlouhý den pořádně zastesklo a tak jsem byla ráda, že na mě doma čekala a že jsme si mohli pořádně pohrát. Kdo byste se třeba rozhodoval jestli ano nebo ne druhého strakatce vřele doporučuji. =0) nahoru

Bíglí tábor 2005

galerie

Když jsem přijela z bíglího tábora, hned jsem vám chtěla napsat, jak jsem se tam vlastně měla, ale bohužel byl pořád někdo u počítače a tak jsem se k němu dostala až dnes (30.8).
21.8. naše rodinka naskákala do auta a vyrazili jsme. Na cvičiště v Novém Strašecí jsem dorazili okolo sedmé a samozřejmě jsem pořádně lítala, to jsem ale ještě netušila, že mám před sebou celý dlouhý týden a tak jsem hned druhý den začala kulhat.

V pondělí dopoledne jsem jen tak polehával a pokulhávala, ale netrvalo dlouho a zase se začalo něco dít, tentokrát jsem vyrazili na výlet do Lán, bohužel jsme sešli z cesty a do Lán jsme nedorazili, ale i přesto to byla prochajda moc vydařená, když jsem se vrátili na cvičák, bylo tam už o dost víc pejsků a tak jsme musela vynaložit zbytky svých sil a jít všechno znovu a důkladně prozkoumat.
V úterý 23.8. mě už páníčci hlídali a tak se mi moje nožka o něco zlepšila. Do poledne jsme byli v lese na stopičce, kterou jsem podle mě našla docela pěkně, ale na konci jsem normálně našla kus prasete a tak mě to překvapilo, že jsem dokonce nějak zapomněla sníst pamlsek, pak mě ještě pustili za větším kusem prasete, které jsem nevěřícně očuchávala a páníček se mě u toho snažil roztěkat, ale mě se moc nechtělo, tak jsem pouze pro jeho radost štěkla jednou s vědomím, že jednou mu to musí stačit. Pak jsme se vrátili do tábora na obídek a po obědě se cvičilo agility, což už na mě bylo trochu moc a tak jsem o ně nejevila velký zájem. K večeru přišla na řadu tradiční táborová výstava, kde jsem ve třídě otevřené skončila na pěkném druhém místě a v soutěži o nejlépe vystavovaného psa jsme vyhráli 5-ti kilové granulky. =0)

Na další den byl přichystán závod ŽELEZNÝ BÍGL, na něj jsme se s paničkou těšili, ale ještě před tím jsem cvičili agility. Závod začal až 16:00 a když jsem dorazili na start, tak se dvounožci chvíli dohadovali kdo půjde jako první a když to konečně vyřešili tak to vypuklo. Na řadu jsme přišli asi jako třetí nebo čtvrtí, ale na tom vůbec nezaleží. 50 m jsem uplavala statečně a pak jsem vyběhli na nejobávanější část trasy neboli 1km běhu ( teda k vůli mně ta část nemusela být obávaná, ale panička a běh to moc nejde dohromady =0)) , zvládli jsme to celkem dobře, až na to že při zpáteční cestě jsme potkali nějakýho načuřenýho pejska, kterej běžel proti nám a trošku na mně vyjel, já jsem se samozřejmě lekla, protože už jsem taková a podrazila jsem u toho paničce nohy, takže celý zbytek tábora měla v koleni 4 stehy. Každopádně statečně jsme nasedli na kolo a dojeli až do cíle. Kde mi paničku vzali a odvezli jí do nemocnice v Kladně. Na vyhlašování jsme, ale už byli zpátky a čekalo tam na nás krásné první místo v kategorii děti a tudíž i 15 kg granulek =0).

Ve čtvrtek, to už jsme byli všichni pořádně uťapkaní, jsme ve tři hodiny vyrazili na další výlet což byl prý vědomostní beaglecross, kde jsem se umístili třináctí. Ten den se ještě trénovalo agility na zítřejší závod a pak už se šlo odpočívat, aby jsme byli všichni plni sil.

V pátek "opravdu" byl agility závod, a soutěžit se mi "opravdu" nechtělo. Byli jsme zařazeni v začátečnících. Moje uťapaný nožičky mě nějak neposlouchali, nebo spíš já neposlouchala paničku a tak jsem si parkur prošla svým tempem, tudíž jsme skončili sedmnáctí. Stejnak jsem ale dostala pochvalu, protože jsem všechno statečně přeskákala. =0)

Pak už nás nechali odpočívat na zítřejší ranní procházku, jejíž součástí bylo hledání pokladu, který mě ale vůbec nezajímal, takže jsem místo něj hledal myšičku. Když jsme přišli zpátky už nás stále jen ubývalo a za chvíli na cvičišti nebyli už vůbec žádné stany a my jsem následovali ostatní pejsky a taky jsme vyrazili domů nebo alespoň já jsem si to myslela. Ale nebylo to tak, stavili jsem se ještě v Hlavenci, kde páníci k mému údivu nabrali jedno malí štěndo. Nejprve jsem na to nevěřícně koukala, ale brzy mě to přešlo a začala jsem si se svou novou kamarádkou hrát. =0)

Tak jen tak pro upřesnění z naší 5-ti členné smečky se stala 6-ti členná 27.8. Moje nevlastní ségra se jmenuje Downy's Dahlia Rapa-Nui, ale pánící ji říkají Whoopy. Jestli o ní chcete vědět něco víc klikněte sem. nahoru

Dovolená Vysočina 2005

galerie

Jé, tak jsem konečně doma, teda, aby jste tomu rozuměli, s mými lidmi jsme byli týden na dovolené. 9 července jsme vyrazili a po dvouhodinovém kodrcání v autě jsme dorazili na určené místo. Hned jsme poznala zdejší pejsky a můžu vám říct čím menší, tím nervóznější, oni na mě štěkali a trochu mě i kousali, ale já jsem jim to moc nevěřila a proto jsem okolo nich běhala a naváděla je k nějakejm neplechám. Po tom jsme se ubytovali a vůbec to nebylo jako vždycky jeden pokoj. Měli jsme pro sebe dokonce dvoupatrový baráček s móc měkkejma křesílkama a postýlkama. Hned jak se mejm lidem podařilo vybalit to všechno co s sebou vždycky tahaj, šli jsme se kouknout na kopeček za naše přechodné bydlení a věřte nebo ne, bylo tam óbrovský pole s ještě většíma myškama mňam :-). Tam jsem chodila úplně nejradši, teda dokud mě panička nezačala přivazovat to už jsem měla takový dobroty jako tyhle přerostlý myšky jen v restauraci, kam jsme chodili na oběd, sice jen když jsem si něco vyloudila, ale na to stačí udělat smutnej kukuč a doufat že pan číšník přinese dost velkou porci na to, aby ji páníci celou nespořádali sami. Jo a co se týče restaurace měli tam velkýho a hravýho psíka, kterej se jmenoval Artuš a s tím jsem si vyhrála. Dokonce nás jednou pustili i ve vnitř v restauraci, mě teda spíš zajímalo loudění u okolních stolů než on, ale když se udělalo hezky, byla jsme u něho na zahradě a tam už nebylo co by mě od hraní rozptylovalo. Celou dovolenou jsme pilně chodili na procházky, sbírali houby (bohužel jsme nikdy nedostala žádnou takovou ňaminku z houbiček, pořád jenom ty granule:-( ), dál jsme taky poctivě trénovali běh u kola, běh bez kola a plavání.

Plavat jsme byli dvakrát, ale já plavala až po druhý, ne že bych se bála to teda ne, ale ta voda byla ták studená, že jsem si nechtěla namočit svůj krásnej, suchej kožíšek. Za to poslední den dovolený jsem si to vynahradila běhala jsme pro klacek a skákala u toho, aby voda cákala co nejvíc jak to jen jde a dokonce jsem tak odvážná plavkyně, že mě páníci vzali na loďku a já se vůbec nebála. Na konec se nám teda ta dovolená pěkně vyvedla až na ty občasný nadávky za ty sežraný krysy a rozválený kobilince to bylo moc pěkný, ale stejnak VŠUDE DOBŘE DOMA NEJLÍP. Tak jsme s radostí doma přivítala svojí postýlku (teda panička si myslí že je její ale já si myslim že přeci není zas tak hloupá a tak už by to každou chvilku měla pochopit, že je MOJE) a taky svoje křesílko. To je asi vše, tak se i vy mějte tak dobře jako já a určitě taky všichni někam vyražte :-). nahoru

Bíglí Tábor - Nové Strašecí

galerie

Milý deníčku, můj další zápis se bude týkat prvního bíglího tábora, na kterém jsem byla.

Jeli jsme v pátek a jeli jsme pěkně dlouho . Když jsem konečně mohla vyskočit z bedýnky (kterou mi už páník, bohužel obstaral), vedli mně moji lidé do takové ohrady, vypadalo to tam jako u nás na cvičáku i to tam tak podobně vonělo, ale bylo to mnohem větší a hlavně bylo tam spoustu bíglů. Všichni se na mně vrhli, já jsem byla chvilku na ježená , pak jsem se ale uklidnila a tak jsem se proháněla, až jsem to pak ty další dny málem nevydržela. V pátek se ni c moc nedělo, a tak jsme si šli celkem brzo hajnout do stanu, byla jsem táááááááááááák utahaná a to jsem ani netušila, že další dny to bude ještě pokračovat. Ráno jsem se probudila brzo a byla jsem ještě dost unavená. Někteří pejskové teprve přijížděli tak nás tu bylo mnohem víc. Později jsme se šli projít (celá smečka), ale bohužel jsme byli na vodítku. Na cestě nás zastihnul obrovitánskej slejvák!!!!!!!!!!! Schovali jsme se pod mostem, ale když se to nechtělo přehnat museli jsme se střemhlav pustit do hrozného lijavce. Po nějaké době ale déšť přece jen ustal a my si mohli nacvičovat výstavu. V té době jsem ještě moc nevěděla co to znamená, jo jasně, věděla jsem co je to postoj a co je to chůze u nohy na výstavním vodítku, ale k čemu je to dobrý to fakticky ne! Bára se všem pejskům koukla do mordičky a řekla jim co si o nich myslí. Stáli jsme samozřejmě na stole, ale to pro mě nebyl problém protože doma to se mnou panička taky cvičí na stolku co máme v obýváku. Takže to bylo skoro stejný akorát, že to dělal celej tábor, takže to bylo mírně zdlouhavé. (mírně zdlouhavé tehdy, než jsem poznala jak zdlouhavé je to doopravdy).

Další den jsem dělali spoustu věcí. Tak nejprve ranní honička ,pak jsme lezli přes překážky do konce i přes áčko a na houpačku, to bylo teda pěkně hnusný jak to vždycky drnclo! Říkali tomu myslím A-G-I-L-I-T-I. Prý na ně taky budu jezdit, ale vzhledem k tomu , že nejbližší je od nás až v Semilech nebo Jičíně, tak se k tomu páníci furt nějak nemají. Na završení dne mně páníci přivázali ke kůlu a okus dál koukali na psíky co cvičili to samí, co cvičíme na cvičáku. (někdy je prostě nechápu) A potom jsme si to už pelášili v našem autíčku zpátky do teplejch peřinek.

Byli jsme tam jen tři dny bohužel ,ale příští rok tam budeme celý týden. Moc se na to těšim i když jsem byla jen za ty tři dny pořádně zdrchaná! Tak to je vše a jestli se chcete dozvědět o výstavě mrkněte se na další zápis. nahoru

Dovča

galerie

Ahojda všichni malí velcí tlustí tencí ať už bíglíci nebo paníci, či jiní malý psíci. Na úvod jsem si dovolila trošku zarýmovat. A proč? Jsem totiž v suprový náladě od 1.7. se mnou je moje smečka doma. Jezdíme na velký a jiný všelijaký výlety. Nedávno jsme byli na jednom takovím, ten byl teda na můj vkus až moc velkej. Moji lidičkové mně vzali do auto a už samotnej odjest se mi zdál fakt divnej, svůj pokojík v autě (nedávno mi teda nějakej až moc chytrej pudlík tvrdil že se tomu říká KUFR tak sem mu na to hafla ať si ty sví rozumy nechá, pak jsem radši honem zdrhla) No teda, já jsem ten svůj pokojík (nebo KUFR) nemněla jen pro sebe bylo tam spoustu různejch, (někdy až hrůznejch) krabic. Měla jsem mít i svojí krabici ,ale naštěstí jí ještě nemněli, takže jsem v ní nemusela jet, pak jsem teda zjistila že na příští vyjížďku už ve sví krabici pojedu páč mi jí páník objednal jen nevim jak mně tam chtěj jako dostat, no ale to je jejich problém. No prostě hupsla jsem tam a jelo se. Na můj vkus to bylo pěkně dlouho.

Když jsme konečně dojeli vyskočila jsem a koukám že to tam teda vůbec neznám a že se to bude muset náležitě proskoumat!!!!!!! Potkala jsem tam jednoho moc VELKÝHO hafana, byl celkem fajn jmenoval se Alf a docela ho bavilo se mnou lítat , ale nic nenahradí Borka ze cvičáku!!!! Hned po příjezdu jsme vyrazili na prochajdu (s páníkama). Tý jo, tolik vůní hned jsem mněla chuť zdrhnout, ale pomalu se blížil čas véčy, tak jsem si to odpustila a řekla jsem si že si to nechám na příště. Druhý den jsme se probudili a vyrazili na pořádnej vejlet byl dost dlouhej a šlo se pořád lesem. Myslela jsem si ale, že po vejletě naskočíme do našeho autíčka a pojedem domů do Turnova, ale houby a tak jsem byla docela sklamaná! Ale taky unavená ,tak jsem teda schramstla granulky a šla si spinknout. No jo, na mně to bylo fakt dlouhý páč jsme tam byli 7 dní!!!! Občas jsem mněla chuť už bejt doma, ale pak mně vzali zase do toho lesíka plnýho super stopiček a honem jsem si to rozmyslela. No prostě stálo to zato, jen jeden vejlet mně moc nevzal procházeli jsme po lázeňský promenádě. Jó pejskové tam byli, ale štvalo mně, že mně nepustili z vodítka a hlavně bylo úplně děsivý vedro!!!!!! Dovolenka to byla pěkná a to bez řečí (jen tak pro všechny kteří nevědí kam se s páníkama vidají byli jsme v penzionu u kostela v malý Upě a byli jsme se podívat na penzion borůvka taky pěknej), ale stejně když sem se vrátila domů tak jsem pěkně vrtěla ocáskem. Teď už dost o dovolený, páč byste mi museli závidět to je jasný.

A teď co se stalo dál!!! Přectavte si asi mně chtějí moji páníci vzít na výstavu. Jo všechno tomu nasvědčuje. Nakoupili tu věc jak to řikali jo šampon. Pak normálně výstavní vodítko a poslali nějakej papír s 500Kč. Dovedete si představit kolik by za to bylo výbornejch konzerv mňam. A ještě k tomu mně furt nutěj stát na stole v postoji a to jim teda trpět nebudu!!! Jasně, když stojim a větřim tak ten postoj dělám, v tom by žádnej problém nebyl, ale já jim sednu lehnu dám packu a já nevim co ještě všechno a vono jim to nestačí. Občas mi to ujede a postoj jim udělám, protože mají něco moc mňamkatýho, ale to je jen taková vyjímka. Furt tvrděj že máme ještě měsíc a že to všechno doženu, ale jestli za to nic nedostanu, tak nic dohánět nechci. To jsou asi všechny novinky, který jsem vám chtěla zdělit. A myslim že jich nebylo málo. Tak se mnějte co nejlíp a čusky busky. nahoru

Narozky

galerie

Tak je to tu, už sem se zase rozhodla procvičit si drápky a zapsat sem další zápis. Stalo se toho spoustu tak třeba: v dubnu jsem začala chodit na cvičák, nebo 28.5 jsem oslavila narozky (fakticky už mi je rok), dostala jsem mňamkatej dortík a skvělou hračku (fotky mně a mýho dortíka by se mněli co nejdříve objevit ve fotogalerii, tak si psiska dejte bacha ať si neposlintáte klávesnici!!!) . Ale vraťme se ke cvičáku. Nejprve se mi to moc nechtělo líbit, myslela jsem totiž , že se mnou bude chodit můj páníček, ale místo toho tam se mnou začalo chodit to nejmladší štěně, no věřili byste tomu? Já nejdřív né!!!!!!!!!!!!!!!!!!! No, je fakt že jsem se jí musela naučit poslouchat a už mi to ani nevadí. Docela jsem si ji oblíbila. A když už jsme u toho cvičáku chodíme tam každou sobotu a středu.

A jednou zase v sobotu takový krásný slunečný den, zvesela jsem naskočila do auta a jelo se. Myslela jsem si, že jako obvykle jedeme na cvičák, ale když jsme jeli přes 2 hodiny začalo mi to bejt divný. Vystoupili jsme a já viděla obrovskej barák. Bylo tam spoustu pachů a všechno mi to přišlo nějak povědomý. Pak mně zavedli ke kotci s 5 bíglama. Jůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů, to bylo SUPER chvíli jsme se tam proháněli a docela mně překvapilo, že mně všichni dohonili, normálně na cvičáku mně skoro nikdo nedohoní. No byla to BOMBÁ. Moc se mi to líbilo a nejvíc štěňata. Jo, jejich mamča mě tam nechtěla pustit a dost nahlas protestovala, ale řekněte já si je prostě musela prohlídnout. Bylo to krásný a stále se mi zdála povědomá vůně, kterou to tam vonělo. Přijela jsem domů vychrupala jsem se a pak jsem na to kápla. No, představte si byla jsem na návštěvě tam kde jsem se narodila, viděla jsem mamku a taťku. No za jeden den se toho stalo fakticky mocmocmocmocmocmoc!

Zase někdy a mějte se SUPROVĚ !!!! PS: pac a pusu vaše Connie :-) nahoru

Nástrahy života

galerie

Milí bíglíci, a jejich páníci po dlouhý době sem zase píšu. V poslední době se mi událo docela dost věcí.

21 dní jsem hárala a dost mě štvalo, že jsem nemohla do postele. No řekněte, to snad není možný pořád mě všichni litovali a přitom mně stačilo jít do peřinek a byla bych úplně v pohodě. Páníkům taky dost vadili pejsci co byli venku puštění. Obzvláště jeden opravdu dotěrný, který byl u našeho vchodu pořád. Ale mě se líbilo jak o mně všichni ti pejskové stáli, ty co byli za plotem pro mě kolikrát i brečeli. Taková jsem já přitažlivá, hi,hi.

Teď mám čtvrtý obojek za jeden týden. Prostě vám to povyprávim. Takže, byla jsem s páníkama zase venku na pořádný prochajdě a já ucejtila něco obzvlášť voňavýho. Tak jsem čmuchala a čmuchala až jsem to našla pořádně jsem se v tom vyválela. HMMMM…. To byla vůně. Akorát, že když jsme přišli domů ,páníci se to ze mě hned snažili umejt. To se jim teda úplně nepodařilo, ale z toho mého obojku to dostali mnohem míň než ze mě. Takže mi okamžitě koupili nový. U toho se mi podařila zlomit přezka a ten třetí ten je fajn, ale trochu velkej, takže jsem dostala ještě čtvrtej a ten mi krásně ladí k srsti .Tak si myslim, že si ho nějakou chvilku ponechám. Ale jestli najdu zase něco takhle voňavého, rozhodně to nenechám jen tak.

Pozor! Bíglíci tudle jsem vyzkoušela super fintu jak poslouchat a při tom si užít svýho. Takže jsem našla něco jinýho taky docela voňavého, myslim, že to byla nějaká stará krysa nebo co. A válím se v tom, to je ještě jasný.Pak najednou slyším FŮJ, CONNIE FŮJ, FŮJ…………. Tak jsem se chvíli rozmejšlela ,jestli mám radši poslechnout a nebo si dopřát velmi drahý parfém. A pak jsem na to přišla. Jakoby jsem se vzdala, lehla si na záda, tudíž jsem i jako poslechla, protože jsem se o to přestala otírat, ale přesto jsem se cítila skvěle páč jsem na tom zůstala ležet. A co je nejlepší , páníci se vůbec nezlobili a jen se smáli. nahoru

Jak jsem se přistěhovala

galerie

Milá štěňata a ostatní psi, narodila jsem se 28.5.2003 na Hrádku u Kadaně.

Bylo nás devět a já jsem první měla zdvižený ocásek a taky jsem první štěkala. Když si mě poprvé mí noví pánové přijeli prohlídnout, tak nás můj nový páníček bral do náruče a koukal se nám na obličej. No, byli jsme z toho trošku vyvalený, ale nějak jsme to museli vydržet. Má bývalá panička pořád volala, jako když nás volávala na jídlo. Takže pak když konečně byla kaše tak jedna z mých (bicolorních) séger nepřišla. Aspoň toho víc zbylo. Pak si povídali o mích úspěšných předcích a prapředcích až nakonec moje nová panička řekla, že mé bývalé paničce druhý den zavolá, jaké štěně se jim nejvíc líbí a za dva týdny si pro mě přijeli. Za dva týdny nás pár ubylo a my jsme všichni věděli, že se taky dočkáme. A taky že jo. Hned mě čapli a šli za mojí bývalou paničkou si ještě o něčem popovídat. Já jsem mezitím pěkně rozzlobila maminku jak jsem od ní pořád chtěla bumbat mlíčko. A najednou mě měli v náručí a mysleli si že se jim vejdu do takový malý krabice. TÚDLE, hezky na sedadle.

Cesta byla dlouhá, jeli jsme až do Turnova (tady teď bydlím). Chtěla jsem se koukat z jakéhokoli okýnka, ale pokaždé jsem u toho někoho pořádně poškrábala. Cestou do Turnova jsme dvakrát stavěli, abych se mohla nabumbat a taky tu vodu pěkně vypustit. Nakonec jsem se neudržela a stejně jsem už dřímala na paniččiným srdíčku, připomínalo mi to totiž maminku a taky, že se mi zdálo o jejím mlíčku. A už jsme byli tady.

Nejdřív jsem se venku trochu proběhla a už jsem se zase rozveselila, ale jako naschvál mě jedna protivná včela dala do mé pacičky své žihadlo. Když jsme přišli domů tak první co jsem udělala bylo to, že jsem si našla útulné místečko za křeslem a tam jsem vykonala svou potřebu. No a už jsem si spokojeně hrála se svými novými hračkami.

Už je mi sedm měsíců a zajímavosti, které se mi staly, bylo např. to, že jsem pronásledovala irského setra, ale u rybníka jsem ztratila jeho stopu a jak jsem se natahovala a natahovala, tak jsem tam po hlavě žuchla. A taky tady mám pár nejlepších kámošů, ale asi ten nejlepší je Barunka a ta když na mě poprvé štěkla, tak jsem se schovala pod auto.

Taky hrozně ráda chodím na velké procházky a jednou , když si tak páníčkové sedli u stromu tak jsem čmuchala až tam byla taková stopa byla mi nějaká povědomá. Nakonec mě páníčkové chytili a říkali že bych běžela snad až k autu. No to bylo na podzim a teď už za sebou mám první Vánoce. Doufám, že jste všichni dostali spoustu dobrot protože já teda jo a myslím že by Vánoce měli bejt aspoň třikrát do roka. nahoru